Pár slov při mši sv. o Slavnosti Všech svatých

01.11.2015 21:16

( Mt 5, 1-12)

Hlavní myšlenka této neděle: Svatým se člověk nerodí, ale stává.

Naše představy o svatých bývají často podbarveny barokní představou, že nejedli, nepili, nežili, jen se modlili. Cesta ke svatosti však začíná ve chvíli, kdy jsme schopni otevřít svou náruč, své srdce druhým, vůbec  začít vnímat okolí.

Proto dnes zazní příběh z knihy Příběhy pro potěchu duše od mého oblíbeného autora Bruna Ferrera pod názvem Prasklá studna:

Byly dvě studny jen pár desítek metrů od sebe. Rozhlížely se kolem sebe a občas se také daly do řeči. Každá byla úplně jiná. První studna byla dokonalá. Její kamenné okraje byly pevné a ani kapička vody se z ní neztratila její vinou. Naopak ta druhá byla popraskaná, děravá. Z jejích stran vytékaly stroužky vody. První byla velmi hrdá a pyšnila se svou dokonalostí. Stála osamoceně, přiblížilo se k ní jen občas pár ptáčků nebo drobný hmyz. Druhá byla obrostlá záplavou rozkvetlých stromků, svlačci a dalšími rostlinami, které hltavě pily unikající vodu. Hmyz neustále kroužil kolem a ptáci si dokonce na okraji studny postavili hnízdo. Nebyla dokonalá, ale cítila se šťastná.

Drazí přátelé, kdo žije tak, že otevře svou náruč a své srdce, je na cestě ke svatosti. Nemylme se „barokními“ obrazy svatých, kterak upírají pouze a jen svůj pohled do oblak. Ten, kdo není schopen svým životem a svými činy postřehnout svět kolem nás, nemůže být svatým. Snažit se být svatým, znamená být tím, který kráčí životem s touhou jednou uvidět Boha a nepřehlédnout jediného člověka ve své blízkosti.

Svatým se člověk nerodí, ale stává. Mějme vnímavé srdce, které slyší, vidí a nepřehlédne.

 

Amen.