Pár slov z kázání o svátku sv. Vavřince

10.08.2014 18:25

(Jan 12,24-26)

 

Drazí přátelé, dnes si připomínáme světce a mučedníka, který žil ve 3. století po Kristu. V této době římský císař Valerián rozpoutal velké pronásledování křesťanů. Duchovní museli opustit Řím a papež Sixtus II. byl sťat. Ještě před svou smrtí svěřil starost o křesťany mimo jiné i sv. Vavřinci. Císař se domníval, že mu odevzdal drahocennosti a vyzval sv. Vavřince tyto poklady vydat. Když 10.srpna  r. 258 sv. Vavřinec shromáždil před císařský palác křesťany, nemocné a zmrzačené – ten největší poklad církve, byl pro takovou opovážlivost sv. Vavřinec umučen velmi krutým způsobem – upálen na roštu.

Možná dnes, když si připomínáme tohoto významného svědka Božího a mučedníka, nebude potřeba mnoha slov v kázání, ale bude stačit krátký příběh.

V jedné islámské vesnici v Libanonu se malá skupina obyvatel stala křesťany. Ostatní obyvatelé je však vyloučili ze svého středu. Nesměli být s ostatními na náměstí, nesměli brát vodu z vesnické studny. Noví křesťané byli nuceni si vykopat na vlastní náklady svou vlastní studnu. Jednou však vesnická studna vyschla a zůstala bez vody. V této situaci křesťané pozvali své spoluobčany, aby k nim přišli a brali si vodu z jejich studny. Na všechny dveře pověsili cedulku, tady bydlí křesťané. Každý tak věděl, že v takovém domě nalezne pomoc a nabídnutou ruku.

Drazí přátelé, jen otázka na závěr: „Jsou naše domy také takto označené, jsme schopni nabídnout pomoc, když máme vždy tolik práce a nemáme na nikoho a nic čas?“ „Jsme čitelným Písmem sv., kterým jsme pro mnoho lidí jediným textem?“

Každý z nás si musí odpovědět na tyto otázky sám. Amen.