Pár slov z nedělního kázání o Památce zesnulých

02.11.2014 21:02

(Mt 11, 28)

 

Drazí přátelé, v těchto dnech spatřujeme velkou aktivitu na hřbitovech, lidé hodnotí krásu výzdoby na hrobech, na vesnicích zkušeným zrakem hodnotí úpravu a údržbu zahrad a porostů. Možná ale tito lidé netuší, že tato památka a předcházející slavnost Všech Svatých souvisí s jejich životy více, než si myslí.

My jsme ještě stále na cestě, kde bojujeme, padáme a vstáváme, abychom došli cíle našeho života, kterým je Bůh. Naši zesnulí již tuto cestu ušli, ať již s vavřínovým věncem vítězství, nebo potřebou našich modliteb a milosrdenství Božího. Svatí provoněli tuto cestu heroickým nasazením pro Pána. Ale co je důležité, nemít prázdné ruce. Dnes vám řeknu příběh, který vše objasní.

Byl teplý letní den, když před svým dědečkem stanul jeho vnouček. Ruce měl schované za zády a skrýval v nich ptáčka, kterého chytil v zahradě ve velké ptačí kleci. Z očí chlapce vyzařovala zlomyslnost a ptal se dědečka: „ Je kanárek, kterého držím v ruce, mrtvý nebo živý?“ „Mrtvý,“ odpověděl moudře dědeček. Chlapec rozevřel dlaně a pustil ptáčka, který okamžitě uletěl. „Zmýlil ses,“ posmíval se chlapec. Kdyby dědeček řekl „živý“, chlapec by sevřel ruku a ptáčka by usmrtil. Dědeček se podíval na svého vnuka a dodal: „Jak vidíš, odpověď byla ve tvých rukou!“

A dnes ještě jeden příběh, který s námi souvisí.

V pekle už bylo plno a zbývalo poslední volné místo. Před jeho branou čekala dlouhá fronta. Ďábel musel vybrat největšího hříšníka ze zástupu. Začal se ptát: „Je mezi vámi alespoň nějaký masový vrah nebo alespoň hříšný zkorumpovaný politik?“ Žádná odpověď. Aby nalezl ďábel toho nejhoršího začal vyslýchat hříšníky ve frontě. Po chvíli si všiml jednoho, kterého před tím neviděl.

„ Co jsi udělal ty?“ zeptal se. „Nic. Já jsem dobrý člověk a jsem tady omylem.“ „ Něco jsi přece udělat musel,“ ušklíbl se ďábel, „každý něco udělal.“

Muž odpověděl: „ Vždy jsem se držel stranou, viděl jsem, jak lidé pronásledují jiné lidi, viděl jsem, jak děti nechávají umřít hladem, jak bohatí vytlačují chudé na okraj, jak politici dávají život korupci,  a nikdy jsem nepodlehl pokušení něco udělat.“

„ Jsi si jistý, žes to všechno viděl?“ Otázal se ďábel. „ Na vlastní oči!“ „A nic jsi neudělal?“ zeptal se znovu ďábel. „Ne!“

Ďábel se zachechtal: „ Tak pojď dál příteli. To místo patří tobě!“

Drazí přátelé, věčný život je v našich rukách. Dnes rozhodujeme o své věčnosti. Všechna rozhodnutí, která dnes uděláme, určují náš věčný osud. Kéž nejsou naše ruce prázdné a kéž konají jen dobro. Amen.

(Příběhy v tomto kázání byly  v parafrázované podobě použity z knihy Bruna Ferrera, Příběhy pro potěchu duše a Další příběhy pro potěchu duše)