Pár slov z nedělního kázání o Slavnosti Nanebevstoupení Páně

01.06.2014 18:45

(Sk 1, 1-11, Mt 28, 16-20)

 

Drazí přátelé, skončilo čtyřicet dní od Slavnosti vzkříšení. Číslo čtyřicet znamená v Bibli vždy přípravu. Čtyřicet let kráčeli Izraelité po poušti do zaslíbené země, čtyřicet dní se postil a připravoval na poušti na veřejné vystoupení Ježíš Kristus, čtyřicet dní mohli apoštolové zakoušet skutečnost, že Ježíš žije. A nyní je zde nová událost. Je učedníkům vzat z očí a oni hledí do nebeských výšin. Ale záhy je jim připomněno, aby se vrátili svým pohledem k zemi. Ještě jejich poslání neskončilo.

Je zvláštní pozorovat zrání i potenciálních duchovních v kněžském semináři. První a druhý rok se tito lidé většinou modlí ve strnulých polohách tzv. sv. Jana Nepomuckého, což znamená nachýlenou hlavu, oči upřené vzhůru a ruce sepjaté dle barokní sochařské předlohy. Ke konci přípravy se však u těch lidsky zdravých chýlí hlava směrem k zemi. Jakoby si začali uvědomovat skutečnost, že nebudou „vzati do nebe“, ale budou sloužit Bohu zde na zemi. To jen malá glosa na znamení toho, že i dnešní slavnost má své reálné dopady.

Dnešní příběh vrací apoštoly rovnýma nohama na tuto zem. Máme spoustu práce. Apoštolové a my jsme posláni do tohoto světa, hlásat svou víru, mluvit oním Božím jazykem, brát do ruky jedovaté hady nebo uzdravovat nemocné. Právě zde bych se možná spolu s vámi zastavil a přetvořil tato poslání do  řeči dnešního světa. Jsou v zásadě tři.

Za prvé: V síle Ducha sv. nemusíme mluvit cizími jazyky (někteří lidé pod vlivem Ducha sv. hovoří a hovořili jazyky, které neznají), ale věrohodně a srozumitelně tlumočit zvěst evangelia tomuto světu. Nejen ústy, ale hlavně svými životy. Aby si lidé uvědomili, že to co nás přetvořilo k lepšímu žije.

Za druhé: I my jsme posláni, abychom se nebáli jedů. Myslím, že nemusíme pro toto poselství lovit v teráriích jihlavské zoo kobry královské a brát je do rukou, neboť tento způsob svědectví by nám mohl přinést i noc na policejní stanici či v ústavu, kde se zastavil čas – Na kopečku v Jihlavě.  Cožpak není v tomto světě dost jedů mezi lidmi, které otravují život náš i lidí v našem okolí? Pokud budeme proti těmto jedům imunní a nebudeme je přidávat a množit, v tom případě plníme poslání Ježíše Krista na 100%.

Za třetí: Všichni z nás nemají dar uzdravovat tělo a stavět na nohy chromé a imobilní. Ale každý z nás má možnost vyhledat ty skryté rány a bolesti u lidí kolem nás a uzdravovat je svou přítomností, pochopením, láskou a účastí.

Drazí přátelé, Bůh od nás mnoho očekává a myslím, že právě v den Slavnosti Nanebevstoupení Páně je ten čas příhodný k tomu, abychom svůj zrak obrátili k zemi. Právě tam, kde můžeme přispět k budování Božího království. Amen.