Pár slov z nedělního kázání o slavnosti sv. Petra a sv. Pavla

29.06.2014 20:31

(Sk 12,1-11, 2 Tim 4, 6-8,17-18, Mt 16,13-19)

 

Drazí přátelé, na dnešní slavnost dvou význačných světců bych se chtěl spolu s vámi podívat trošku jiným způsobem, než je zvykem. Dnes budou často zaznívat z kazatelen samé superlativy, ale bohudíky i tito světci měli v životě chvíle, kdy se vyzdvihla Boží velikost a Boží milosrdenství. Jako první si musíme zdůraznit, že svatost se nezískává v kostelních lavicích, ale v obrusu všedního života, což dnes zvýrazňují životy sv. Petra a sv.Pavla.

Obyčejný rybář Šimon - Petr, pronásledovatel křesťanů Šavel či Saul - Pavel, oba svým způsobem poznali Krista a šli za ním. Když Šimon – Petr vyznával víru v Krista, tak si nepřipouštěl, že by mohl zradit a zapřít toho, kterému sliboval i svůj život.

Myslím, že dnešní slavnost je o velikém poznání velikosti Boží.

Jeden můj velmi dobrý přítel -  kněz říkával často s oblibou, že si Bůh vybírá rád nástroje tupé a rezavé, aby se na nich mohly projevit stopy lásky, milosrdenství a Boží dokonalosti.

Ani jeden z dnešních světců nebyl dokonalý, ale kráčel za Kristem – držel směr. Byl takovým nástrojem tupým a rezavým, ale to, že i když uhnuli z cesty a vrátili se na ni, tak je Kristus obrousil a vycídil tak, že se z nich staly nástroje ostré a vycíděné.

Drazí přátelé, jak krásné je poselství dnešní slavnosti: I když upadneš, zrezneš, vyhneš z pravé cesty, ale stále držíš směr - Kristus, tak je to Bůh, který i z Tebe či mne dokáže učinit nástroj ostrý a vycíděný.

Prosme proto dnes o přímluvu sv. Petra a sv. Pavla, aby nám Bůh dal sílu povstat tehdy, když upadneme a uhneme z cesty.

Prosme, abychom neztratili směr, který vede k životu – Ježíše Krista. Amen.