Pár slov z nedělního kázání o svátku Povýšení sv. Kříže a slavnosti křtu Jitky Terezie

14.09.2014 22:33

(Jan 3, 13-17)

 

Sestry a bratři, buďme všichni vítáni na nedělní mši sv. o svátku Povýšení sv. Kříže, kdy oslavíme nejen patrocinium našeho chrámu, ale velikou slavnost přijetí svátosti křtu Jitky Terezie. Svátek Povýšení sv. Kříže připomíná událost, kdy počátkem sedmého století po Kristu perský král Chosron vtrhl do Palestiny a Sýrie a z chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě odvezl kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Po patnácti letech se tento kříž vrátil zpět do Jeruzaléma díky byzantskému císaři Hérakleiovi a byl znovu instalován (povýšen) v chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě.   

Myslím, že dnešní svátek velmi souvisí s dnešní slavností křtu. Kříž bez Krista by byl jen nástrojem umučení, ale s Kristem je to znamení naděje, lásky a víry. Velikým zázrakem je narození dítěte, ale my dnes budeme svědky dalšího zázraku, kdy se Jituška stane součástí Boha a Bůh se stane její součástí. Budou nerozlučně spolu.

Proto mi dovolte popřát Jitušce do toho nového života jedním příběhem.

Jeden proslulý profesor si jednou vyšel na břeh jezera. U břehu uviděl rybáře s lodí a zachtělo se mu projet po jezeře. Rybář souhlasil s tím, že jej proveze. Když byli dost daleko od břehu začal se profesor rybáře vyptávat. „Znáš dějiny?“ „Ne.“ „Pak je čtvrtina tvého života ztracená. Znáš astronomii?“ „Ne.“ „Pak dvě čtvrtiny tvého života jsou ztraceny. Znáš filozofii?“ „Ne.“ „Pak jsou tedy ztracené tři čtvrtiny tvého života.“

V tom okamžiku se zvedla veliká bouře. Loď už nabírala velice vodu. Rybář se obrátil na profesora a zakřičel: „Umíte plavat?“ „Ne,“ odpověděl profesor. „Pak je ovšem celý váš život ztracený!“

Jituško, tímto příběhem nechci relativizovat vzdělání, které je velmi nutné. Ale v životě uvidíš spoustu cest, které nepovedou k životu. Nikdy si nepřestaň uvědomovat, co je opravdu důležité. Přeji Ti, abys vždy šla ve svém životě po cestě Ježíše Krista, po cestě lásky, naděje a víry. Lásky, kdy dokážeš člověka vedle sebe vnímat jako důležitějšího, než jsi sama. Naděje, kdy třeba klopýtneš a bude se Ti zdát, že nevidíš světlo, ale neztratíš naději, že slunce znovu vyjde. Víry, kdy budeš vědět, že je Někdo, kdo Tě nikdy neopustí a bude stále s Tebou.

A nyní poprosím tatínka Jitušky, aby pronesl své přání také on.

Já jsem vybral pro Jitušku slova indického duchovního Anthonyho de Mella:

"Jednou pochopíš, že to co hledáš, už máš," pravil Mistr žákovi.

"Tak proč to nevidím už teď?"

"Protože se o to snažíš."

"Nesmím se tedy o nic pokoušet?"

"Když spočineš a dopřeješ všemu čas, dá se ti to poznat samo."

A tak ti přeji, abys vždy věděla, že i když v tomto světě nepoznaný, bude náš Pán ode dneška už stále s tebou.