Svátek Křtu Páně

12.01.2014 18:39
 
Dnes si připomínáme křest Páně ve formě zvláštního svátku. Mnozí 
 
se ptají proč. Bylo to tak důležité? Tyto otázky jsou zřejmě výraz mentality 
 
dnešních křesťanů. Byli jsme všichni pokřtěni, ale kdysi dávno. Bylo to brzo po 
 
narození a nezanechalo to žádné vzpomínky v našem vědomí. Proč bychom se 
 
měli tedy vracet k tomu, co už pro nás není aktuální, asi tak jako není aktuální 
 
otázka zápisu do první třídy pro toho, kdo má před maturitou. Kdyby byl křest 
 
jenom zápisem do matriky, pak by tomu skutečně tak bylo. 
 
Ale křest je první a základní svátost, je to začátek nového života 
 
v Kristu. Život jednotlivce je z velké části určen vlivy, které daly vznik jeho 
 
zrození. V duchovním životě je tomu podobně: Rosteme z toho, co nám dalo
 
vznik. Jak rozvádí východní otcové tuto myšlenku: Duchovní život je růst 
 
semene zasazeného v srdci křtem. Při křtu jsou symboly bohaté významem. 
 
Na prvním místě se nám jeví křest jako druh rituálního omývání. Řecké slovo
 
baptizein znamená potopit pod vodu. 
 
I první křesťané křtili potápěním pod vodu, omýváním, sestupováním do
 
říční vody. Ve městech však užívali křesťané nádrží dešťové vody (impluvia),
 
které byly v římských domech. Pak začali stavět baptisteria. Křtěný sestoupil 
 
do vody a ten kdo ho křtil, šel s ním a potopil ho celého pod vodu, tělo i hlavu. 
 
Ceremonie se konala ráno, při kuropění, jakoby povzbuzení k novému životu. 
 
V potápění pod vodu je plnost symbolismu, ale praktické to zajisté nebylo, 
 
zvlášť ne pro nemocné a umírající. Zůstalo proto v latinských zemích jenom 
 
omývání. Přesto by však nebylo správné, kdybychom na starou a původní 
 
symboliku zapomněli. 
 
Dostat se pod zemi nebo pod vodu, to znamená být pohřben. Křesťan 
 
potopený při křtu třikrát pod vodu, byl symbolicky s Kristem tři dny v hrobě 
 
s ním pohřben, spolu s ním vstává k novému životu. Dostává nové jméno, je 
 
pomazán olejem jako zápasník do nového životního boje. 
 
V tomto smyslu píše sv. Pavel: “Což nevíte, že my všichni, kteří jsme 
 
byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti? 
 
Jestliže jsme s ním srostli tím, že jsme mu podobni v jeho smrti, budeme mu tak
 
podobni i v jeho zmrtvýchvstání.“ (Řím 6,3-5) 
 
To, co se stalo při křtu, se opakuje stále v pravém slova smyslu, 
 
duchovně. Denně nás pohřbívají vlny denního života. Vlna za vlnou se 
 
valí, jak říkají básníci. Myslíme při tom na tísnivé situace, potíže, bolesti, 
 
pronásledování. Ve skutečnosti však i dny radosti a štěstí pohřbívají den za 
 
dnem, části našeho života. 
 
Co bylo, nikdy se nevrátí, všechno spěje ke smrti. Italská lidová píseň 
 
praví: „Člověk, který se narodil, už je odsouzen k smrti.“ Ti, kdo věří, umírají
 
stále s Kristem, denně tedy zasévají květy nového věčného života. 
 
Staří námořníci říkali: „Špatného námořníka vlny utopí, dobrého umyjí a 
 
donesou k břehu.“ Symbol křtu je pohřbívání, ale také omývání. Křestní voda 
 
omývá hříchy. Ale platí to obrazně i o vlnách života. Přijímáme-li to, co nás 
 
denně potkává, v duchu spojeni s Kristem, nic nám v pravém slova smyslu 
 
nemůže uškodit. I kdyby to byly těžké zkoušky, slouží nakonec i ty, aby nás 
 
očistily a přinesly k břehům věčného ráje. 
 
Na počátku biblického vypravování o stvoření prvního ráje čteme, že 
 
se Duch Boží vznášel nad vodami, při křtu Páně v Jordánu viděli okolostojící 
 
Ducha Svatého v podobě holubice. Při křtu se rodíme znovu z vody a z Ducha
 
Svatého, jak to naznačil Ježíš Kristus Nikodémovi. 
 
Duch Svatý se vznáší stále nad vlnami našeho života, posvěcuje je, aby 
 
i ony posvětily nás, kteří vyznáváme „hříchů odpuštění, těla vzkříšení a život 
 
věčný“. Amen.