Vánoční poselství, L.P. 2016 od ThDr. Václava Pavloska, faráře v Havl. Brodě

25.11.2016 18:12

                                                                                                

                                                                                                         

                                                                                                                  …..zavinula ho do plének a položila do jeslí, 

protože v zájezdním útulku, nebylo pro ně místo

 Evangelium sv. Lukáše 2, 7

Milovaní přátelé,

          radost, kterou vám o těchto Vánocích vyprošuji, je radost nová a hluboká: nejenom vzpomínky na zbožné zvyky dětství, na maminku a otce, na domov. Vyprošuji vám radost, pro současné dny těchto svátků, radost ze současného života.

Velikou událostí Vánoční noci je nejen narození Ježíše, ale i nové narození každého z nás: Každému z nás se má zrodit nová láska, nová víra a naděje.

Nevěříš tomu tak úplně? Není to nic nového: Tenkrát tomu také nevěřili. Lidé Jeruzaléma věděli, kde se Ježíš narodil, pověděli to mudrcům, ale sami zůstali doma, nešli tam, protože nevěřili. Jako jaruzalémští spí dnes lidé pod pancířem lhostejnosti – který sice tlačí, až vede k zoufalství – ale spí dál.

Ale 15 letá dívka Maria tenkrát uvěřila. Jedna. Jediná. – A změnil se běh světa.

Milovaní přátelé, co by nám pomohlo, že se Ježíš narodil před dvěma tisíci léty, kdyby se nezrodil dnes. Nic by nám neprospělo, že Ježíš pronášel pěkná slova, kdyby dnes neoslovil mne a tebe. Dobře poslouchejme: zázrak těchto svátků spočívá v tom, že Bůh má být znovu živý mezi námi. A potřebuje k tomu zase lidské tělo – možná, že dnes to tvoje. Potřebuje ruce, aby mohl léčit, potřebuje pevné paže, aby mohl podpírat, potřebuje ústa, aby mohl kázat, mluvit. Potřebuje tvář, aby se mohl usmívat, potřebuje lidské srdce, aby mohl milovat.

Pravda, to narození v nás bude chudičké. Žádná velká sláva. Ruce jsou slabé, srdce okoralé a chladné jako jeskyně. Bude to narození chudičké: jako tenkrát.

Ale první krok – první ano – první skutečný krok víry, ten se musí zrodit právě v nás.

 

                                                                                                                                               

PŘEMÝŠLENÍ U JESLÍ….

Radostná zvěst vánočního evangelia je proto tak radostná, že se ve všem podobá krásné pohádce, a jen v jednom se od ní liší: že je to skutečnost. Ovšem, právě to, co je tu nejkrásnější, působí nesnáze. Jedněm se to zdá příliš krásné, než aby to bylo pravdivé, druhým se to zdá být příliš prosté. Ačkoliv většina lidí je ochotna poddat se kouzlu vánoc jako příjemné narkóze nebo poezii, jen někteří dovedou s vděčností přijmout jejich nejkrásnější dar.

Velký Boží dar, který v sobě nese smíření rozporů, ten se tu v jeslích zjevuje, ale také skrývá z důvodů podobných těm v pohádkách, kdy princ se stává zahradníkem a princezna kuchařkou. Ježíš se tu zjevuje, ale i skrývá jak v jeslích, tak na kříži. Nechce totiž, aby ho někdo přijal ze zištnosti nebo ze strachu – on chce být přijat jen z lásky!

A proto Bůh, když vstupuje do světa, odkládá své bohatství, svou moc i slávu a ponechá si jedno: lásku, skrytou v chudobě a pokoře.

Přichází z nezměrné lásky. Ale poznat a pochopit to dokáže jen ten, v jehož srdci se ozvěnou zrodí také láska, protože jen láska lásku ocení.

A v takové chvíli to pak člověk u jeslí nejen slyší, ale hluboko v sobě procítí a prožije ono nevýslovné – co je sláva na výsostech a pokoj lidem dobré vůle.

A tak jako Popelka s úctou zdvihla a pečlivě uschovala oříšek, který jiní lidé pyšně odhodili, a našla v něm začátek svého štěstí, pojď i ty, a poklekni u jeslí:

Pojďme, klaňme se Jemu!                                                                        (podle G.K. Chestertona) 

                                                      

 Zdraví Vás a přeje vše dobré o Vánocích a v celém příštím roce

 

                                          Václav Pavlosek, farář v Havl. Brodě a kaplan

                                          Královského řádu Moravských rytířů sv. Rostislava 

                                          a sv. Kolumbána