Z nedělního kázání P. Martina M. Čapky, 32. neděle v mezidobí. Lk 20, 34-38

10.11.2013 17:56

Mnoho z nás zavírá Boha do jakéhosi muzea, nebo z něj děláme „funebráka“, kterého hledáme jen v kostele, ve svatostánku nebo ve chvílích pohřbu. Ale Bůh, který dal život, je Život sám. Římský biskup Jan Pavel II. v Bernu v roce 2004 pronesl tato slova, která možná zahrnou veškerou pravdu a shrnou letitou práci mnohomluvných teologů do jediné věty: Musíme mít současně stále na zřeteli to, že „křesťanství není pouhá kniha kultury nebo ideologie, ani to není systém hodnot či zásad, i když vznešených. Křesťanství je osoba, je to přítomnost, je to tvář: Ježíš, který dává smysl a plnost lidskému životu.“

Krásně tuto myšlenku vystihuje příběh od mého oblíbeného autora Bruna Ferrera z knihy Další příběhy pro potěchu duše.

Sluneční hodiny

Jeden orientální vladař přivezl svým poddaným z cest po Západu sluneční hodiny, protože v jeho království hodiny ještě nikdo neznal. Tento podivuhodný dar změnil život celého království. Poddaní se brzy naučili dělit den na hodiny a odměřovat podle hodin čas. Stali se z nich dochvilní, přesní, důvěryhodní a pilní lidé. Za několik let se tak naučili obratně využívat čas a získali velké bohatství. Když onen vladař zemřel, chtěli dobří a bohatí poddaní vybudovat pomník, který by ho důstojně připomínal. A protože symbolem královy dobrotivosti a zdrojem jejich bohatství byly sluneční hodiny, napadlo je, že nad nimi postaví nádherný chrám se zlatou kupolí. Když své dílo dokončili a zlatá kupole zakryla sluneční hodiny, už na ně samozřejmě nemohly dopadat sluneční paprsky. A proužek stínu, který díky slunci ukazoval lidem čas, samozřejmě také zmizel. Někteří lidé přestali být dochvilní, jiní zase už nebyli tak přesní jako dřív a další zapomněli na svou píli. Každý šel svou cestou a na ostatní se neohlížel. A celé království upadlo do bídy.

            Bůh je Bohem živých, vždyť je to tvůrce života. On je tím Světlem, které prosvítí každou temnotu  a ukáže nám cestu. On je tím Světlem, které dává život. Neuzavírejme jej do přítmí chrámů a tradičních nedělí, ale nesme jej do našich rodin a vztahů. Jen tak nalezneme pravou podstatu své víry: Bůh je ten, který promění temnotu ve světlo, a to světlo nepřestane svítit, nikdy.