Z nedělního kázání pro děti o 33. neděli v mezidobí s tématem kázání: Nevezmeš jméno Boží nadarmo – druhé Boží přikázání.

18.11.2013 15:59

Asi každý z nás zažil chvíle, kdy nás spolužáci ve škole častovali velmi nelichotivými přezdívkami, obzvláště, když jsme nesli příjmení jako Čapka nebo Jahoda. Jenomže to druhé přikázání není jen o tom, že mnozí z nás ve chvílích naštvanosti či jen ze zvyku vyslovují věci typu: „Jéžíš, Marjá, Krucifix, Kriste Pane, apod.“ Vlastní smysl druhého přikázání je o úctě. O úctě k Tomu, který nás stvořil, vykoupil a posvětil. Kdysi se v semináři ptal jeden bohoslovec svého spirituála (kněze, který duchovně vede ty, kteří se připravují na službu v církvi, na kněžskou službu), zda se může modlit a zároveň kouřit. Ten moudrý kněz mu odpověděl: „ Když ti přijde návštěva, tak s nimi budeš také hovořit sedíc na toaletě?“ Bůh nám svěřil své jméno, abychom se na Něho mohli obracet a dělat v Jeho jménu dobré věci. Kdo jedná podle 2. přikázání, ten má Boha rád a nevyslovuje Jeho jméno bezmyšlenkovitě. Jde o rozhovor s Tím, Kterého mám rád a Kterého mám v úctě. A mám v úctě i svaté a symboly, které nám Boha připomínají. Proto vždy, když oslovuji Boha v modlitbě, tak to dělám s úctou, jako když hovořím s nejlepším přítelem, kterého si vážím a mám ho rád.

 

P. Martin M. Čapka