Myšlenka z nedělního kázání o svátku Křtu Páně

06.01.2022

Myšlenka z nedělního kázání o svátku Křtu Páně

(Iz 43,1-7; Žl 29; Sk 8,14-17; Lk 3, 15-17.21-22)

Drazí, přátelé dnes si připomínáme událost, která ve své době vyvolala velikou pozornost. Ježíš se přichází nechat pokřtít v Jordánu z rukou Jana Křtitele. Spasitel se řadí do zástupu ostatních a hříšných lidí.

Nás asi tato událost nechává chladnými. Končí doba vánoční a uklidíme zbytky vánoční výzdoby. Ale co by i nás mělo dnes přivést k zamyšlení, je skutečnost, že se Kristus zařadil mezi hříšné kandidáty Janova křtu. Vždyť On přece nemusel. Proč šel s ostatními? Dnešní svátek Ježíšova křtu je vyjádření té nejtěsnější solidarity s lidmi. Postavil se do jedné řady s hříšníky.

I dnes se pojem solidarity stal módním pojmem. Lidé vysoce postavení nebo známí vystoupí často ze svých limuzín a poplácají lidi po ramenou a sdělí jim, že jsou s nimi. Nebo se chytí za ruce a jdou ostře střeženými ulicemi na znamení toho, že jsou s nimi. A nastoupí do svých limuzín a soukromých tryskáčů a zmizí ve svých "zářivých" světech na "Olympu." Ani prstem se však nedotknou podstaty všedních problémů "obyčejných" lidí.

Jenže křest Páně není jen chvilkovou hrou na solidaritu a soudržnost s člověkem. To je začátek vrcholné Ježíšovy solidarity s hříšným člověkem, která vrcholí na Golgotě v sebeobětování na kříži. A tento vrcholný akt solidarity trvá stále. Line se z generace na generaci lidského rodu. Nikdy nepřestává. Při nedělním slavení Eucharistie zažíváme také tuto soudržnost, která byla sdělena celému světu při křtu Páně v Jordánu. Ježíšova cesta bažinou lidských selhání a hříchu po boku člověka trvá dál.

Myslím, že kdo se dnes zadívá na Ježíše ve frontě hříšníků před Janem u Jordánu, tak musí zatoužit také po tom být solidární s lidmi okolo sebe. My lidé, kteří jsme pokřtěni, tak si často svůj křest bytostně neuvědomujeme. Často jsme byli pokřtěni v dětství. Zkusme dnes "oprášit" ten veliký dar, který jsme dostali. Zkusme znovu uslyšet ten Boží hlas:" Ty jsi má milovaná dcera, ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení." Bůh touto větou vyhlásil svůj závazek vůči tobě i mně. Bůh touto větou sdělil tobě i mně, že při nás bude vždy stát a nikdy nás neopustí. A i kdybychom se zatoulali na svých životních cestách na cestu hříchu a bahna, tak nás bude vyhlížet jako otec marnotratného syna. A nebude se na nic ptát při našem návratu. Jen nás vezme do svého náručí.

Pamatujme na to, že se máme kam vracet a že nás čeká Ten, který nevyčítá, ale miluje. Amen.

                                                                         Lidé potřebují naději, aby mohli žít, jako potřebují kyslík, aby mohli dýchat.

                                                                                                                                                                     (P. Raniero Cantalamessa)  

Starokatolická farnost v Jihlavě                                                Kostel Povýšení sv. Kříže, Křížová ul. 1, 586 01 Jihlava
Všechna práva vyhrazena 2018
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!