Myšlenka z nedělního kázání o slavnosti Seslání Ducha svatého

04.06.2018 19:47

 

Sk 2, 1-11

1 Kor 12, 3b-7.12-13

Slavnost Seslání Ducha sv., to jsou narozeniny Kristovy církve. V ten den se církev zrodila z Ducha svatého. Učedníci s Marií uprostřed očekávají příchod Ducha svatého. Zrození církve nebyla nějaká skrytá událost. Zpozorovali to lidé z osmnácti národů, jak nám to dnes sdělil sv. Lukáš. 

Víte, na dnešní zvěsti je zvláštní, že apoštolové nemuseli dělat reklamu a vykřikovat do světa, že se stalo něco velmi důležitého. Lidé sami přicházeli. Něco zvláštního se dělo, a to s učedníky, na které sestoupil Duch sv. Lidé z osmnácti národů to poznali a přicházejí za apoštoly. Zde máme odpověď na otázku hlásání Kristova učení. Sebehlučnější reklama, filmy, sváteční slova, brožurky, facebookové diskuze, weby, e-maily, rozhlasové, televizní bohoslužby a další křiklavé hlásání evangelia neobrátí svět. Kladu si dnes otázku, kolik lidí na základě těchto reklam nalezlo cestu ke Kristu, do našich farností? 

Jen tenkrát, když se v církvi něco děje, to jediné svět a lidi udiví. Jen tenkrát, když v církvi působí Duch lásky, to jediné svět a lidé uvidí. 

Dnes slavíme slavnost Seslání Ducha sv. Dobře rozvažujme tyto svatodušní události. Církev, v níž se neděje nic pod vedením Ducha sv., církev, která úřaduje, propaguje, dělá reklamu víc, než miluje, ta svět neobrátí. Církev, která se opírá více o moc, posty, reklamu a peníze, než o Ducha, ta svět neobrátí. 

Máme o čem přemýšlet. A ještě jedno dnes zaznělo v listu Korintským od apoštola sv. Pavla. „Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů. Ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo.“ Jak jsme na tom my křesťané s jednotou, s tím jedním tělem? Už stojíme společně kolem oltáře Kristova každou neděli?

Apoštolové byli tenkrát pohromadě. Nevymýšleli plány a reklamy, ale měli se navzájem rádi. To stačilo, že lidé slyšeli a obrátili se ke Kristu. Jednejme stejně: žijme v lásce, pomáhejme si a svět, lidé okolo nás to uvidí a uslyší. 

P.S. Dnes jsem si přinesl hudební nástroj obvyklý pro Beskydy a Podbeskydí, odkud pocházím. Je to koncovka z bezového dřeva. Bez toho, aby se do něj fouklo, tak je to pouze kus dřeva. Ale pokud svým dechem rozezvučíme tento nástroj, tak se z něj stává hudební nástroj. Tak je to i s námi křesťany. Pokud nenecháme Ducha sv., aby vanul v našich životech, tak jsme pouze těmi kusy dřeva. Amen.