Myšlenka ke vstupu do Svatého týdne

Myšlenka ke vstupu do Svatého týdne

(Mt 6, 5-18)

Drazí přátelé, touto šestou nedělí postní, která se také nazývá Květnou (Květná neděle o utrpení Páně - Dominica in palmis de Passione Domini), vstupujeme do Svatého týdne. V tomto čase se láme doba postní a dny velikonočního třídenního.

Část letošní doby postní jsme prožili trochu pro nás zvláštním způsobem. Byli jsme zvyklí na běžný chod bohoslužeb. Byli jsme zvyklí prožít tradičně běh liturgického roku. Avšak neobvyklé okolnosti a neovlivnitelné skutečnosti nás vytrhly ze zaběhnutých kolejí. Často jsme zůstali pomyslně stát a netušili, co dál dělat.

Pro nás, kteří chodíme dál denně do práce, se proměnily podmínky a denní režim. A často se proměnili i lidé, o nichž jsme byli přesvědčeni, že je známe. Ať k lepšímu nebo horšímu. Pro děti, žáky, studenty a učitele se ze dne na den změnil systém vzdělávání. Pro mnoho z nás nastalo nějaké vakuum mezilidských vztahů, které jsme prožívali vzájemným setkáváním.

Ale můžeme toto nelehké období prožít také jako vzkříšení nás samotných a nalezení blízkých v našem okolí. Překvapilo mě mile i svědectví jedné dlouholeté a vzácné paní učitelky. Ta má ohlasy od svých studentů typu: "Díky tomuto stavu jsem konečně poznal své rodiče." Byli jsme uspěchaní a neviděli jsme nikoho a nic. Ruku na srdce, i ten úvod do doby postní byl pro nás často jen zvykem a těch čtyřicet dní, kdy byl Kristus dle Písma na poušti sám, nám připadalo jaksi nedůležité. Bez dopadu na naše životy.

Být sám se sebou je nejtěžší úděl člověka. Kartuziáni (mnišský poustevnický řád) vtipně říkají, že ti lidé, kteří vyhledávají samotu, aby nalezli Boha, naleznou v důsledku sami sebe. Avšak možná nalezení sebe sama a pohled do pomyslného zrcadla naší duše nám může paradoxně otevřít cestu a bránu ke vpuštění Boha do našeho života. Pokud neumím žít sám se sebou a neustále utíkám před sebou samým zvýšenou dynamikou své činnosti, tak se míjím s Bohem, s druhými lidmi a také s nejbližšími. A také se sebou samým.

Letošní prožívání doby postní a nadcházejících slavností tajemství Velikonoc není a nebude tradiční. Není typické, nemáme zkušenost prvotních křesťanů, kteří bez okázalých obřadů v kostelích dokázali nalézt Krista v přítmí domácností. A hlavně ve svých srdcích a v přítomnosti blízkých.

Možná i tato zkušenost nám dá více síly, světla a důvěry. Možná i tato zkušenost nám pomůže podat ruku těm, které jsme dříve považovali za nepřátele. Možná i tato zkušenost zboří lidsky vytvořené ohrady a dveře mezi křesťany a lidmi dobré vůle. Možná i tato zkušenost nám dá poznat hloubku toho, co prožíváme o Velikonocích. Možná i tato zkušenost nám dá sílu nalézt sebe sama a druhé.

Přeji nám všem, abychom prožitím Svatého týdne naplnili svá srdce a životy nehasnoucí vírou, že Kristus zemřel a vstal z mrtvých. Přeji nám všem, abychom prožitím Svatého týdne nalezli naději, kterou nemůže zničit tento svět. Přeji nám všem, abychom nalezli lásku, která nezná mezí a nekončí.

Vždyť příběh Kristův a příběh nás samotných, kteří jsme do něj vnořeni svými životy, je příběhem nehasnoucí lásky, která nezná začátek a konec.

V modlitbě a s požehnáním P. Martin