Myšlenka z nedělního kázání o 2. neděli velikonoční

Myšlenka z nedělního kázání o 2. neděli velikonoční

(Sk 5, 27-32; Žl 118; Zj 1,4-8; Jan 20,19-31)

Drazí přátelé, dnes půjdeme spolu v myšlenkách k jádru Velikonoc trochu oklikou.

Když si uvědomíme, co na nás před velikonočními svátky tolik křičí, tak to není Zmrtvýchvstalý Kristus, ale svátky jara. V televizi, obchodech, v novinách, všude se objevují pomlázky, zajíčci, vajíčka a mnohé další atributy jara. Letos jsme si toho jara ještě moc neužili a těch pár slunečných dnů je pak překryto oblaky a výstrahami meteorologů. Ale přece jaro přichází a přicházelo. Sněženky se tlačily ke světlu a ptáci zpívali i nad poli, která se "tvářila" netečně. Možná, že bychom se občas měli zastavit nad mocí života, který vítězí nad zimou a smrtí. Snad bychom se měli občas zastavit a žasnout nad silou a krásou květin, které zvěstují jaro. Život vždy zvítězí, i když zima úporně bojuje o svou vládu.

Vím, není snadné uvěřit v to, že život zvítězí. My totiž žijeme velkou část našeho života ve stínu zimy, ve stínu plíživé smrti. Ztrácíme, nebo jsme již ztratili tu naději, sílu, elán, životní optimismus a důvěru, že vše bude lepší a zima jednou skončí. Je kolem nás příliš mnoho zloby, nesmyslů a smrti. Důvodů k optimismu nemáme mnoho. A doprostřed této lidské situace přichází křesťanská zvěst o Ježíši Kristu. Jeho příběh měl rovinu štěstí, naděje a touhy. To vše jako by smrt zničila. A nyní zaznívá uprostřed smrti hlas života: "Pokoj vám!" A hlas těch, kteří vše ztratili: "Viděli jsme Pána, žije!" Víte, co to znamená? Smrt byla poražena paprsky nového života a nového začátku. Stejně tak jako slunce zničí zimu, mráz a sníh.

Dnešním evangeliem nejsou všechny naše otázky zodpovězeny. Tomáš chce hmatatelný důkaz, že Ježíš žije. Ale i tento požadavek jde s dějinami lidstva neustále. Tomáš ten hmatatelný důkaz dostal. Ale jak máme uvěřit i my, kteří jsme to štěstí neměli? Pro nás platí: "Blahoslavení, kteří neviděli a přesto uvěřili." Ovšem to vše má také pokračování v tom, jak žil Ježíš Kristus po svém zmrtvýchvstání. Kde budou dva nebo tři v Jeho jménu, tam je On uprostřed nich. Tady se Krista můžeme dotknout a můžeme Ho vidět. V lidech okolo sebe. Tady se nám můžou otevřít oči jako emauzským učedníkům. Ježíš žije v chudých, slabých, trpících, odstrčených nebo nemocných všude kolem nás. Když budeme vnímaví a dokážeme pomoci, tak se reálně dotýkáme Krista jako Tomáš každý den. Pravda, cosi bránilo emauzským učedníkům i Marii z Magdaly Jej ihned poznat. Snad i my jsme na tom podobně, když nám zaslepují naše oči a srdce vjemy zloby, nenávisti, lhostejnosti nebo strachu. Ale i tehdy jako v případě emauzských učedníků nebo Marie Ježíš vše prozářil svým světlem. Zavolal je jménem. Marii zavolal krátkým: "Marie!" A ona Jej poznala.

Drazí přátelé, nebojme se. Ježíš Kristus je stále s námi a volá každého z nás našim jménem. Přeji nám všem, abychom v hluku tohoto světa rozeznali Jeho hlas a zaslechli své jméno. Abychom ve svých životech nalezli tu pravou jistotu ve vyznání: "Pán můj a Bůh můj." Kristus žije a nikdy nás neopustí. Amen

                                                                                                             Naděje není nic jiného než víra v nekonečnou lásku Boží.

                                                                                                                                                                          (bl. Charles de Foucauld)