Myšlenka z kázání o Slavnosti Narození Páně

Myšlenka z kázání o Slavnosti Narození Páně

(Jan 1, 1-18)

O Vánocích, o jejich tajemstvích bylo již vysloveno mnoho slov. O nadpřirozeném příchodu Syna Božího na tento svět, o smyslu Vánoc, snaha o odvysvětlení tajemství. Prosím, nesnažme se každé tajemství vysvětlit, protože na to nemáme dost sil rozumu a poznání. Dovolte mi přes toto "vánoční" množství hlasů a slov vyslovit pouze pár otázek. Kam a do jaké role v této vánoční a betlémské scenérii patříme my, ty, já? Jsme jako Maria, která vyslovila své "Ano", aniž věděla, jak to s ní dopadne? Jsme jako Josef, který uvěřil Bohu a přijal svůj úděl, kterému asi v mnohém nerozuměl? Jsme jako ti, kteří zavřeli své příbytky před ženou, která měla již každou chvíli porodit dítě? Jsme jako ti, kteří až z daleka odešli ze svých domovů, aby nalezli poklad, poklad - Ježíše Krista - Spasitele světa, který přišel, aby zachránil každého z nás, mne i tebe?

Možná jediné je to největší vánoční přání pro nás všechny. Učme se vycházet, abychom nezůstali stát na počátku nebo na půli cesty. Učme se důvěřovat, abychom došli tam, kam máme. Učme se vyslovovat Bohu své "Ano", abychom Mu dali najevo, že v něj věříme.

Přeji nám všem, abychom znovu o těchto Vánocích vyšli na cestu za narozeným Spasitelem. Abychom také došli k cíli, k narozenému Spasiteli.

Požehnané Vánoce! Amen.

Jestliže už nevěříš v Boha, ve kterého jsi kdysi věřil, je to náznak toho, že ve tvé víře nebylo něco v pořádku. Měl by ses proto velmi snažit Boha lépe poznat.

                                                                                                                                                    (Lev Nikolajevič Tolstoj)