Myšlenka z nedělního kázání o 17. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 17. neděli v mezidobí

(Jan 6, 1-15)

Drazí přátelé, dnešní evangelium o rozmnožení pokrmů pro nasycení zástupů Ježíšem bylo hojně zmiňované téma jednoho člověka, kterého jsem v dětství a mládí znal. Jeho teze byla jednoduchá. Proč Ježíš nevytvořil ráj na zemi a nestvořil "ideální společnost," kde každý dostane všechno a vždy v plné míře? Pojďme se společně nad tím zamyslet.

Člověk by často rád změnil celý svět. Jak nás kolikrát "pozvedávají ze židle" zprávy ze světa i z našeho okolí. Jak často nás nutí k akcím téměř "kosmickým." Chtěli bychom máchnutím kouzelného proutku přetvořit všechno a všechny. Ale "bohužel" či "bohudík" svět tvoříme i my samotní. Svět není bez nás a my nejsme bez světa.

Když jsem byl mnohem mladší, tak mé myšlenky byly rozsáhlé a touha po změně světa byla obrovská. Předpokládám, že to takto vnímá každý mladý člověk. Až ubydou síly a úhel životního pohledu se zaměří na podstatné, tak se zúží i touha po změně celého světa. Ale podstatné je neustále to zacílení, pouze s menším rozsahem.

Člověk, aby změnil svět, by se měl zaměřit hlavně na sebe. Když budu chtít hlásat Krista v tomto světě, musím být o Kristu přesvědčen a opravdu v maličkostech přesvědčit tento svět o tom, že cesta za Kristem stojí za to. Třeba i v "neviditelných" denních věcech. Všimnout si smutného člověka a zeptat se na důvod. Nebo jen podat upadnuvší hůl chromému člověku.

Často dnes okolo sebe slyšíme naléhavé výzvy téměř "kosmické", aby se hned začaly řešit věci ekologie, sociálních věcí, sucha, nevíry, nepravd, fatální nedůvěry v autority, církve, atd. A to hned a nyní. A nejlépe hned na celé planetě.

A položme si sami otázky. Jsi i ty věrný v malých věcech? Začínáš u sebe? Jak naplňuješ v malém ty veliké věci, které chceš po druhých?

Cesta za Kristem je veliký úkol, ale vytvořený maličkostmi. Je to veliká cesta, ale vydlážděná maličkostmi. Cesta za Kristem je mozaika v denním životě nevýrazná, ale v závěru cesty nádherná, když budeme vkládat dobré maličkosti svého dne do mozaiky tohoto světa. A ten vysněný ráj, který jsem zmiňoval na začátku dnešního kázání, tvoří každý z nás. Ale svobodně a dobrovolně. Amen.

                                                                Moudrost: dovolit Bohu, aby nám ukázal, co je třeba dělat.

                                                                                                        (bl. Charles de Foucauld)