Myšlenka z nedělního kázání o 18. neděli v mezidobí

30.07.2021

Myšlenka z nedělního kázání o 18. neděli v mezidobí

(Ex 16, 2-4.12-15; Jan 6, 24-35)

Drazí přátelé, kolik dnes veřejně k světu a lidem mluví lidí, ale nemají co říct. V dnešním evangeliu je však ta situace úplně jiná. Ježíš měl lidem kolem sebe co říct, ale neposlouchali. Ježíš mluví o šťastné budoucnosti, o pokrmu duše, ale posluchači ve svých myslích přemítají o pokrmu pro své břicho. Touží po tom, aby znovu a znovu Ježíš rozmnožil pokrm a zadarmo jim ho rozdával. Posluchači zůstali ve stavu duchovní chluchoty a otupělosti.

Dnešní první čtení hovoří o zážitku Izraele na poušti. Poušť to je místo, kde nic není. Dohlédneš daleko, ale člověku se zdá, že je nekonečná a smrtící. Takovou poušť určitě každý z nás zažil i ve svém životě. Probouzel se a žil s pocitem ztracenosti, marnosti a bezmocnosti. Ale buďme si jisti, že i nám jako Izraelitům Bůh sesílá pokrm pro náš život každý den. Jen je důležité si uvědomit, že pro to vnímání Božího pokrmu je podstatné mít otevřené oči, citlivý sluch a vnímavé srdce.

Mnohokrát se setkáváme s dělením prožívání lidského života na sakrální a profánní. Tedy na duchovní rovinu a všední dny. Tak jako je náš život pouze jeden, tak i vše, co se v něm děje, patří do roviny víry a soužití s Bohem. Naše pouště všedních dnů i chvíle sváteční tvoří život každého z nás. Život Božího dítěte. A znovu podotýkám, neexistuje dvojí život člověka. Je jen jeden. A k poznání Boha ve všedním světě, je nutné chtít Jej vnímat všemi smysly. Jeden moudrý člověk řekl: "Zázraky, to je to, co se děje na světě nejčastěji - jen je musíme vidět a vnímat."

Neplatí i pro nás následující slova Ježíšova?

Já jsem Světlo, ale vy mě nevidíte. Já jsem Cesta, ale vy po ní nejdete. Já jsem pravda, ale vy ji nehledáte. Já jsem Slovo života, ale vy mu nenasloucháte. Já jsem Chléb vašeho života, ale vy jej nejíte.

Kéž se i my, drazí přátelé, naučíme nerozlučně smísit náš duchovní život s tím životem všedních dnů. Vždyť život máme jen jeden a Bůh je v něm přítomen. Jen se Ho naučme hledat. Jak? Otevřenýma očima, slyšícíma ušima a vnímavým srdcem. A hlavně, když Bůh k nám mluví, tak se nesnažme přebít Jeho hlas svými představami. Přeji nám všem, abychom Boha na svých cestách života neminuli. Amen.

Stačí prozkoumat své činy a reakce, abys viděl, zda má víra ve tvém životě ozvěnu. Anebo je tvá víra jenom nálepka?

                                                             (Francois-Xavier Ngueyen Van Thuan, kardinál, Vietnam)