Myšlenka z nedělního kázání o 3. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 3. neděli v mezidobí

(Jon 3, 1-5.10, Žl 25, 1 Kor 7, 29-31, Mk 1, 14-20)

Drazí přátelé, Ježíš v dnešním evangeliu povolává apoštoly. Apoštolové opouštějí vše a jdou za Ním. Jonáše také v dnešním čtení povolává Bůh. Ale Jonáš začne utíkat před Bohem. Jonáše si Bůh vyvolil jako nástroj k záchraně lidských životů a záchraně asyrského města Ninive. On se však vzpírá, nastoupí na loď a znovu utíká před Bohem. Asi každý z nás víme, jak to s Jonášem dopadne. Loď se dostane na moři do veliké bouře a námořníci obětují Jonáše vhozením do hlubin jako oběť ke smíření hněvu bohů. Velryba jej donese zpátky tam, odkud vyplul. A znovu je tu Boží hlas: "Jonáši, jdi kázat do Ninive!" Jonáš tedy poslechne, ale moc ochoty v tom není. Přesto všechno se obyvatelé Ninive obrátí a napraví. Město je zachráněno. Možná bychom si mohli přečíst celý příběh o Jonášovi, protože asi budeme spravedlivě rozhořčeni nad jeho neochotou zachránit lidské životy a poslechnout výzvu. Jonáš je pro mnoho z nás egoista a nějaký "divný" starozákonní prorok. Ale dnes si můžeme odnést více z tohoto příběhu. Uvědomme si, že i v každém z nás je kus proroka Jonáše. Možná větší kus než z těch apoštolů, kteří šli hned za Ježíšem.

Položme si každý dnes pár otázek:

"Neutíkám také před svými povinnostmi, které jsou mi nepříjemné a často mě doslova otravují?"

"Co mne vede k útěkům a hluchotě vůči povolání od Boha. Pohodlnost, neochota posloužit, nebo jen strach?"

"Neházím vinu za všechny neúspěchy, potíže a nesnáze raději na druhé lidi nebo na Boha?"

"Chci se vůbec učit naslouchat druhým a Bohu?"

"Vím, že životní "studium", získávání moudrosti a napravování sebe sama trvá až do smrti? Tedy po celý můj život?"

Z dnešního příběhu o Jonášovi si můžeme odnést pár poučení do svých životů s Bohem a lidmi.

Před Bohem a jeho výzvami neutečeme. Tak jako neutečeme před jeho láskou a doprovázením.

Když způsobíme bouři v životě, vztazích nebo ublížíme. Přijměme vinu, spoluvinu a uvidíme, jak se všechny bouře náhle uklidní.

Náš život je o neustálém růstu a naplňování. Každé ráno zkusme znovu vykročit nově a lépe. Nic není ztraceno, nic není ukončeno. Jen nespoléhejme ve všem na sebe. Bůh nás oslovuje a nebuďme hluší k jeho hlasu a volání. Naučme se naslouchat. To je základ spokojeného a naplněného života. A hlavně můžeme tak být prostředníky záchrany toho, co bylo v našich očích jako mrtvé a ztracené. Amen.

Stačí prozkoumat své činy a reakce, abys viděl, zda má víra ve tvém životě ozvěnu. Anebo je tvá víra jenom nálepka?

                                                                                                                                                                    (biskup Nguyen Van Thuan)