Myšlenka z nedělního kázání o 30. neděli v mezidobí

23.10.2020

Myšlenka z nedělního kázání o 30. neděli v mezidobí

(Ex 22,20-26, Žl 16, 1 Sol 1, 5c-10, Mt 22, 34-40)

Drazí přátelé, myslím, že mají velikou pravdu ti lidé, kdo říkají, že cestu Kristova učení do světa zabrzdili ti, kteří ustrnuli v rovině, že stačí pouhé modlitby bez ohledu na člověka a jeho životní situaci. Protože chtít být zbožným a přitom lhostejným k lidem, to nedává smysl. A přesto jsou staletí křesťanství poznamenaná cestou: "Věřím v Boha a lidé mě nezajímají."

Dnešní svět zase tíhne k druhému extrému. Mnoho lidí řekne: "Na co je Bůh? Stačí dobře žitá humanita." A tato pozice myšlení se líbí i mnoha křesťanům. Nepoužijí slovo láska k bližnímu, ale lidskost, solidarita, rovnoprávnost, lidská práva nebo sociální spravedlnost. Ale odmítnou prvou část Ježíšova přikázání.

Ale Ježíš říká už před dvěma tisíci lety: "Miluj Boha a miluj i bližního." Ono vlastně nejde dokázat opravdovost lásky k Bohu jinak, než že ochotně sloužím i lidem. Bez tohoto je zbožnost jen sentiment nebo tradice.

A těmito dvěma pohledy jsme se dostali do začarovaného kruhu, kde jednotlivec zůstává sám se sebou. Nese tíhu vlastních chyb a nedostatků jen sám. Neunese ani sám sebe, natož někoho jiného. Člověk sám nic lepšího nedokáže. Teprve až se zastavíme a pohlédneme na sebe sama očima Boží lásky, můžeme pokročit dále. Bůh má jiné oči a jiná měřítka než my lidé. Bůh člověka miluje i s jeho chybami a nedostatky. Bůh bere člověka takového, jaký je.

Když to Bůh "vydrží" se světem, s lidmi, tak i já to můžu vydržet sám se sebou i s druhými lidmi. Když Bůh miluje člověka takového, jaký je, tak i já mohu milovat bez výhrad.

Láska k druhým je zkušebním kamenem, jestli je láska k Bohu pravá, nebo jen prázdnou sentimentalitou. Skutečně nestačí jen zbožné pohledy na nebesa, jak to dělali mnozí křesťané v minulosti. Nestačí však ani jen snaha o "vylepšení" lidí a světa, jak se to dělá dnes. Láska k Bohu a láska k bližnímu patří neoddělitelně k sobě. Pouhá zbožnost bez pohledu na člověka činí lásku k Bohu lží. A také samotná humanita bez pohledu na Boha je neúplná a zůstává jen v rovině slov a citů často bez činů.

Kdo z nás chce následovat Krista, tak dělá to, co dělal Ježíš Kristus: Slouží Bohu tím, že s láskou věnuje svůj čas a pozornost lidem, které má okolo sebe. Prosím, nezapomínejme na tyto spojené nádoby. Amen.

                                                                    Láska má dvě paže. Jednou objímá bližního, druhou Boha.

                                                                                                                                                                         (sv. Bernard)