Myšlenka z nedělního kázání o 4. neděli adventní

Myšlenka z nedělního kázání o 4. neděli adventní

(Mich 5, 1-4a; Žl 80; Žid 10, 5-10; Lk 1, 39-45)

Drazí přátelé, chýlí se nám ke konci čas adventní - čas čekání. A brzy nastane čas vánoční - čas setkání. Setkání se uskuteční i v lidské rovině s někým a někde. S kým a kde se máme setkat o Vánocích?

Vánoce jsou setkání od prvopočátku v Betlémě s narozeným Synem Božím. Miliony lidí na celém světě se budou setkávat s Bohem i člověkem v Ježíši Kristu i o těchto Vánocích. Budou oslavovat Boha zpěvem koled a slavit Jeho příchod mezi nás ve svých rodinách, kostelech, společenstvích za tichého přihlížení hlavních aktérů vánočního příběhu v našich lidskýma rukama vyrobených betlémech.

Vánoce mají od prvopočátku dvojí rozměr. Stejně jako má dvojí rozměr narozený Syn Boží. Ježíš z Nazareta je lidské dítě. Ve světle Vánoc si máme uvědomit, že Kristus je člověk jako my. Má domov a své rodiště. Zároveň však je i dítě Boží - Boží Syn. Bůh Otec s ním má své záměry, které jsou v Jeho plánu od počátku věků. A tyto plány nejsou o nikom jiném, než o tobě i o mě. O každém z nás, abychom neskončili ve tmě, ale v zářivém a živoucím světle. Vánoce jsou tedy i chvílemi díků za to, že Bůh myslel na naši záchranu skrze příchod Jeho Syna.

Dnes se v evangeliu setkala Marie s Alžbětou. Tak i my se máme setkat u Betléma s bližními okolo nás, jeden s druhým v lásce, pokoji a radosti. A jako byl přítomen tomuto setkání Marie s Alžbětou i Kristus, tak má být při našich setkáních s druhými lidmi také přítomen. Jako mají Vánoce i Ježíš Kristus dvojí rovinu, tak ať i naše setkávání má stejný dvojí rozměr. Setkání s člověkem a setkání s Bohem.

Vydejme se spolu s Marií na cestu, která je plná radostných a láskyplných setkávání nejen o těchto Vánocích. Amen.

                                                                 Nejde totiž o to, co děláme, ale jak to děláme, s jakým úmyslem, s jakou láskou.                                                                                                                                                                            (sv. P. Maxmilián Kolbe)