Myšlenka z nedělního kázání o 4. neděli postní

Myšlenka z nedělního kázání o 4. neděli postní

(Jan 9, 1-41)

Sv. Jan zařadil ve svém evangeliu vyprávění o uzdravení slepce na toto místo, aby upozornil na Krista, že je to On, kdo je přicházející Světlo světa. Slepý v dnešním evangeliu neviděl lidským zrakem, ale farizeové, zákoníci, kněží a saduceové, kteří byli považováni v Ježíšově době za zdánlivě osvícené a vidící, neviděli. Neměli oddanou víru v Boha, hledali v bohoslužbě vlastní slávu a zisk a mnozí neměli ani víru. I dnes jsou mezi námi duchovní slepci, kteří se vydávají za bdělé znalce a duchovní vůdce slepých, ač sami nevědí, kam jdou.

Křesťan je povolán Bohem k tomu, aby tento svět změnil, a my se můžeme ptát: " V čem je ta změna?" Technický člověk ve svém chápání věří, že změna světa znamená změnu jedné formy nebo struktury ve druhou.

Avšak změna, která otevírá oči slepým a uši hluchým se jmenuje pokání, řecky metanoia, změna smýšlení a života. Znamená to obrácení, ale především vnitřní, změnu mysli, pohledu a postoje. Tím se svět i člověk radikálně změní, i když navenek zůstává tentýž.

Nejpřirozenějším příkladem jsou dva zamilovaní. Oba žijí ve stejném prostředí a znají se. Až jednoho dne nastane ten životní zázrak, že oba uvidí to, co dříve neviděli. Toto vzájemné objevení roste den ze dne a nakonec se celý jejich život změní i navenek. Vnitřní obrácení proměňuje vnější svět.

Myslím, že nejkrásněji je změna vidět v uměleckém vyjádření víry. V umění na západě se s dobou mění i formy obrazů. Kristus renesanční se nepodobá gotickému, barokní Kristus má jiné linie než moderní. Východní ikony naopak zachovávají pořád stejné tradiční formy a dispozice obrazu. Dokonce i barvy mají svou stálost. Zato se však malba od malby liší světlem a jeho tóny v barvách. Ikonové světlo nezůstává na povrchu, ale proniká osoby a svět, září zevnitř obličejů, z očí Krista a světců a skrze toto světlo je i celý svět přetvořený.

My křesťané se tedy modlíme za osvícení, za otevření očí, za odstranění slepoty, abychom den ze dne víc a více přemáhali slepotu hříchu. Abychom nemuseli žebrat o trochu krásy od světa, ale abychom prozářili tento svět tím nejjasnějším světlem - světlem Božím.

Modleme se dnes, abychom přetvářeli světlem Božím, které vychází ze srdce člověka, tento svět a aby lidé okolo nás poznali, Koho v sobě nosíme a v Koho jsme uvěřili.

Myslím, že obzvláště v dobách, kdy je světla mezi lidmi málo, bychom měli rozsvítit svá srdce a životy, aby skrze nás Bůh dal světlo temnotám. Amen.

Nesmíme se spokojit s tím, že máme naději pro sebe. Duch Svatý z nás chce udělat rozsévače naděje. Není krásnější dar...

                                                                                                                                                      (P. Raniero Cantalamessa)