Myšlenka z nedělního kázání o 4. neděli postní

12.03.2021

Myšlenka z nedělního kázání o 4. neděli postní

(Jan 3,14-21)

Jak divná se může zdát Boží láska po přečtení dnešního evangelia. Ježíš nám dnes vysvětluje, že Bůh miluje svět a každého z nás. Svět je podivuhodné dílo Boží lásky. Ježíš se dnes snaží Nikodémovi a nám následníkům Nikodéma vysvětlit nelogičnost lásky.

My jako lidé vnímáme hmotu a hmotný svět svými smysly. V naší mysli je i představa nadpřirozeného, ale to se nám zdá často méně reálné než hmota. Proto tuto představu často odmítáme a propadáme hmotnému vidění světa. Mnoho z nás se snaží objevit nadpřirozené a nehmotné v kostelích, institucích, knihách. Ale uvidět více, než hmotu se nedá zprostředkovat. Nedá se hromadně předat.

To nadpřirozené si musí každý člověk prožít sám na sobě. Zažít Boha je otřes celého lidského života jednotlivce. Je nahlédnutí do jiné dimenze života. Pokud si vzpomene na některé svědky víry, tak sv. Pavel při tomto setkání oslepl a sv. František opustil vše a šel za Bohem. Jejich životy nám říkají, že po opravdovém setkání s Bohem začneme být novými lidmi. Víra je učinila novými lidmi s novým vnímáním světa. Ani my bychom neměli být spokojeni se svou vírou, jestliže nás nepřetváří.

Bůh miluje nelogicky. Miluje svět i lidi, kteří jej odmítají. Miluje hříšníka stejně jako spravedlivého. Mohli bychom říci, že je to nejen nelogické, ale i nerozumné. Mohli bychom pro jednání Boha použít výraz "paradox lásky." Ten spočívá v tom, že milující miluje více milovaného než sebe sama. Láska si snadno zvykne na to, že stejnou míru dostane spravedlivý i ten, který nikdy spravedlivý nebyl.

Věřící člověk s osobní hlubokou zkušeností s Bohem snadno odpustí a raduje se ze záchrany těch, kterým tento svět nedával žádnou naději.

"Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale svět byl skrze něho spasen."

Drazí přátelé, prosme dnes, abychom se stále více učili od Boha mít tu tzv. nelogickou lásku k druhým. Abychom dokázali poodhrnout tu oponu hmotného světa a mohli pohlédnout výše. Možná nám to připadá abstraktní, ale pokud jsme dnes dobře naslouchali Božímu slovu, tak se stačí poohlédnout kolem sebe. Odpustit, maličko ustoupit ze sebe sama ve prospěch druhého člověka. A pamatujme, že v milujícím náručí Boha je místo pro každého. Amen.

                                                                                                               Kdo miluje, říká více ty a méně já.

                                                                                                            (P. Marko Rupnik S.J.)