Myšlenka z nedělního kázání o 4. neděli postní

Myšlenka z nedělního kázání o 4. neděli postní

(1 S 16, 1-13; Ž 23; Ef 5, 8-14; Jan 9, 1-41)

Drazí přátelé, položme si hned na počátku otázku. Proč apoštol Jan zaznamenal tento příběh? Jedná se jen o toho člověka – slepce, nebo i o nás? Odpovědět si budeme muset každý z nás.

V dnešním evangeliu byla vznesena otázka: "Kdo je vinen neštěstím toho člověka – on nebo jeho rodiče?" Zde si kladou učedníci otázku po příčině a smyslu utrpení. Mají však stejně zjednodušený názor jako přítomní farizeové: Každý člověk dostane to, co si zaslouží. Utrpení je trest za hřích.

Ježíš je však jiného názoru. On se neptá po příčině utrpení, ale po jeho smyslu. Dá se z utrpení vytěžit dobro a dá se proti němu i bojovat? Ježíšova slova vedou k veliké životní moudrosti a k poznání, že zlo ve světě se nedá vysvětlit, ale dá se proti němu bojovat.

Nelamme si proto své hlavy zbytečnými otázkami, proč se to děje. Lámejme si raději své hlavy otázkami, jak proti zlu bojovat a jak bránit sebe a naše blízké.

A dnešní příběh pokračuje otázkami ohledně víry, nevěry a duchovní slepoty.

Proč jeden uvěří v Boha, druhý neuvěří, jeden chápe, druhý nechápe, jeden je vidoucí, druhý slepý? Tělesně slepému dnes Ježíš vrací zrak. Farizeové však fyzicky vidí dobře. Bývalý slepý vidí Ježíše, ale ne vidoucí farizeové. Zrak jako smyslové vnímání tady asi nehraje tak velkou úlohu. Bývalý slepý uvěřil v Krista přímočaře, bez vytáček. Farizeové mají v tomto smyslu spoustu zákrut a vytáček. Farizeové, kteří měli a mají oči v pořádku, se zde stávají nevidoucími. Drží se pravidla, že co nechceme, aby byla pravda, tak to není pravda. Platí to tehdy a platí to i dnes. Když už není zbytí, tak se vytáhne zesměšňování, osobní urážky, ponižování, vyhrožování a zastrašování. A jak to dopadlo: "Vyhnali ho ven." A jak se ti farizeové obrnili svým věděním. My víme, je nám známo a je dokázáno… Duchovní slepotu způsobuje pýcha a chorobná vševědoucnost.

A jaké si dnes vzít z dnešního evangelia ponaučení pro nás? Učme se znát meze svého vědění, znalostí a buďme skromní. Mějme na očích nejen to, co známe, ale i to co neznáme. Učme se znát míru lidské slepoty od narození, abychom toužili po Ježíšově světle. Abychom v tomto světle mohli žít dobrý lidský život a umírali také jako lidé, kteří svým životem dali tomuto světu alespoň trochu dobra.

Záleží však jen na nás, jakou roli chceme žít v tomto světě ve světle dnešního evangelia. Amen.

                                                                                                          Mnozí lidé považují za pošetilé to, co je nad jejich chápání.

                                                                                                                                                                                  (sv. Tomáš Akvinský)