Myšlenka z nedělního kázání o 4. neděli velikonoční

Myšlenka z nedělního kázání o 4. neděli velikonoční

(Jan 10, 27-30)

Ježíš řekl: "Moje ovce slyší můj hlasꓼ já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."

Drazí přátelé, dnešní neděle je nazývána nedělí Dobrého Pastýře.

Všimněme si velmi důležitého poselství. Ježíš je dobrý pastýř, který chrání sobě svěřené. Nikdo nemůže vzít jedinou ovečku z jeho stáda. Těmi ovečkami jsme my a často jsem slýchal při katechezích odpor vůči pojmenování křesťanů ovcemi. Ovce má však úžasnou schopnost. Dokáže rozpoznat hlas svého pastýře a jde za ním. V Izraeli se svolávala stáda různých majitelů na noc do chráněných ohrad, aby jim nemohly ublížit noční šelmy. A ráno na zavolání pastýře se zvednou pouze jeho ovce a jdou za ním.

Dnes se hodně hovoří o svobodě člověka a myslím, že bychom si měli uvědomit, že Ježíš je ten největší dárce svobody, který kdy byl a který je. Sám říká, že nasadí veškeré síly k tomu, aby mu nás nikdo nevyrval z jeho náručí. Ale my máme ten obrovský dar svobody se vyrvat z jeho náručí sami.

Poselství neděle Dobrého Pastýře není o uzavřené "pastvině," ale o tom, zda chceme být se svým Pánem a Pastýřem Ježíšem Kristem, anebo jít svou cestou. Jak se rozhodneme, je jenom na naší svobodné vůli. Možná je to nejtěžší volba křesťana, svobodně se rozhodnout. Amen.

Cvičení vůle je důležité proto, abych byl tím, kým chci být, a nebýt tím, kým být nechci.

P. Marek Orko Vácha