Myšlenka z nedělního kázání o 5. neděli postní

18.03.2021

Myšlenka z nedělního kázání o 5. neděli postní

(Jan 12, 20-33)

Drazí přátelé, dnešní nedělní evangelium je mimořádně bohaté na množství myšlenek a doporučení, které nám Ježíš dává do života. Dovolím si dotknout se pouze dvou z nich.

Prvá myšlenka:

Ježíš říká: "Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo. Odumře-li však, přinese hojný užitek."

Pojďme si tuto větu vztáhnout na nás. Vyšli jsme dnes ze svého já a uvědomili si, že existuje vedle nás i druhý člověk? To odumření může znamenat vyjití ze sebe. Objevení člověka a lidí okolo nás. Pokud neodumře alespoň trochu to naše já, nebudeme přinášet hojný užitek a zůstaneme sami.

Být křesťanem a vidět trpícího bratra, aniž bychom trpěli s ním a aniž bychom byli nemocni s ním, znamená být bez lásky, být křesťanem jen podle jména.

                                                                                                                                        (sv. Vincenc z Pauly)

Druhá myšlenka:

Ježíš říká: "Nyní je má duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno."

Pojďme si tuto větu vztáhnout na nás. Nemáme i my pochybnosti? Co všechno mohu zvládnout? Mám dost sil? Co všechno je na mě naloženo? Ježíš trpěl naprosto stejnými otázkami jako my. Ježíš nám však ukázal cestu. Cesta našeho života není cestou osamělce, ale cestou společnou. Ježíš ukazuje, že lze překonat i zdánlivě nepřekonatelné. Odevzdává tíhu své cesty do rukou Toho, který jej posílí a pozvedne. Myslím, že je to zpráva i pro nás. Nikdy se nevzdávejme, a pokud ta tíha našeho života překračuje naše síly, tak vždy mějme na mysli, že je tu někdo silnější. Jen je potřeba vložit tu tíhu do správných rukou. A jak to máme udělat? Stejně jako Ježíš. Uvědomit si, že nejsme sami. Bůh je tu s námi.

                              Kam nedosáhneš rukama, tam dosáhneš modlitbou. (sv. Ignác z Loyoly)