Myšlenka z nedělního kázání o 5. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 5. neděli v mezidobí

(Iz 6,1-13; Žl 138; 1 Kor 15,1-11; Lk 5, 1-11)

Drazí přátelé, dnešní hostina slova by se dala shrnout do jediného poselství: všichni jsme posláni. Bůh nechce vše konat sám. Stvořil si nástroj a přítele-člověka. V prvním čtení jsme slyšeli o povolání Izajáše. Bůh se ptá: "Koho mám poslat, kdo půjde?" Izajáš odpovídá: "Zde jsem, mě pošli!"

I nás Bůh denně volá do své služby. I naše doba je podobná té, kdy žil Izajáš. Jako dnes i tehdy zuřily války, nenávist a neochota ke smíření. I tehdy jako dnes měli vládci na mysli jen svůj prospěch a na lidi nebrali ohled. I tehdy jako dnes vznikaly zvrácené ideologie, které se tvářily jako dobré, ale ve skutečnosti byly plné nenávisti a útlaku. A právě jako Izajáš si položme otázku: "Jak máme být užiteční a jak máme spolupracovat s Bohem v tomto rozkolísaném světě?"

Myslím, že si nemusíme lámat hlavu myšlenkami téměř "kosmickými." Všichni víme, že největší naše bohoslužba je služba člověku, který je v našem okolí. Nemusíme jej vyhledávat na druhém konci planety. Lidé, kteří nás potřebují, jsou často neviditelní, ale tak blízko, že si jich nevšimneme. Všední život nám dnes a denně nabízí nepřeberné příležitosti být prodlouženou rukou Boha k pomoci druhému člověku.

Pojďme se nyní společně podívat na to, co bychom mohli zahlédnou, když otevřeme své oči. Kolik lidí okolo nás je osamělých. Kolik lidí hledá přátelskou ruku a oporu, když jejich život začne být vychýlený ze svých kolejí. Kolik lidí nese tíhu života, kterou už nemůže unést. Kolik lidí mlčí a tolik by chtěli někomu říct, co je trápí. Kolik lidí čeká na úsměv a laskavé slovo, které bude třeba první v jejich životě. Kolik starých lidí před svým odchodem z tohoto světa čeká na pohlazení a přítomnost svých dětí.

A právě zde můžeme být těmi nejužitečnějšími. Být prodlouženou rukou milujícího Boha, která pohladí, dá novou naději a projeví lásku. Vím, není to služba, která by byla opěvována v médiích a vůbec ne tzv. atraktivní. Ale je to služba největší. Služba nyní a teď. Ne, až budu mít čas, někdy a když budu chtít.

Jak často slýcháváme na pohřbech rozmluvu pozůstalých i návštěvníků: "Chudák, byl tak sám." A my se dnes ptejme každý z nás: "Kde jsem byl já, aby nebyl sám?" Amen.

            Říkají: "Některé lidi prostě nejde milovat." Osobně myslím, že si spletli slovo "líbit se" se slovem "milovat."

                                                                                                                                                                                                      J. Powell