Myšlenka z nedělního kázání o 5. neděli velikonoční

Myšlenka z nedělního kázání o 5. neděli velikonoční

(Jan 14, 1-12)

Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte." Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?" Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život."

Drazí přátelé, jak často se chvějí naše srdce a naše víra je děravá jako cedník. Každý z nás ví, co je nevyzpytatelnost jediného všedního dne v našem životě. A ta nevyzpytatelnost je v rovině přirozené. Mít kde bydlet, postarat se o svou rodinu, mít práci. Natož abychom se zamýšleli nad budoucností našeho života ve spojení s Bohem. Máme svých starostí dost, a pokud máme trochu duchovní potřeby, tak by nás neměly moc zatěžovat. Proto pokud jsem toužící po přesažném, tak bych chtěl nejlépe nalinkovat život. Co dělat, abych dosáhl toho či onoho. Mít přesný návod - rukověť, abych šel přímo.

Církev vyšla v minulosti tomuto přání vstříc a zásobovala své věřící katechismy, duchovními cestami, předpisy a návody na "svatý" život. Ale bohužel z těchto návodů nebylo často patrno, že víra a život z víry je o nalezení jediného - Boha.

Když si uvědomíme starosti všedního dne, tak si je můžeme shrnout do několika slov:

  • strach
  • mít domov
  • zabezpečit život svých blízkých
  • co mě a nás čeká zítra
  • kam jít...

Pokud jsme dobře naslouchali dnešním slovům Ježíšovým v dnešním evangeliu, tak dává odpověď apoštolům a každému z nás.

Pokud se bojíme, tak každé dítě ví, že v náručí matky nebo otce strachy slábnou. Ježíš - Bůh nabízí svou náruč. Pokud se bojíš, přijď za mnou.

Toužíme mít domov a uchovat si jej. Každý z nás ví, že domov není jen prostor a stavba, ale lidé, kteří zde žijí. Ježíš nám dnes potvrzuje svou touhu Boha být s námi lidmi. Mít s námi společný domov. S každým z nás.

Toužíme zabezpečit život našich blízkých i nás samotných. Vždyť Ježíš neustále svým učedníkům a nám za svého pozemského života opakoval, že zůstane stále s námi.

Často si zoufáme, že neznáme cestu zítra a natož cestu třeba za měsíc, za rok. Bojíme se neznámého prostoru a času. Bojíme se však prostoru a času, který není prázdný. Vždyť Ježíš Kristus - Bůh je i zde.

Náš největší problém spočívá v oddělování Boha, života z víry a ve víře a běžného života.

Zkusme tam, kde se bojíme, kde chceme mít kořeny a domov, kde se bojíme zítřka, kde nevíme, jaká bude cesta zítřejšího dne, zavolat Toho, který není někde na obláčku, ale drží mě pevně za ruku. Je zde! Bůh je tady v každé chvíli našich životů. Pokud Ho nalezneme, tak budeme žít navždy jako děti. Děti v náručí milujícího Boha. Amen.