Myšlenka z nedělního kázání o 6. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 6. neděli v mezidobí

(Mt 5, 17-37)

Dnes Ježíš říká slova, která jsou jako úder blesku: "Ale vaše řeč ať je "ano, ano - ne, ne." Co je nad to, je ze zlého.

Svět kolem nás plný relativních situací a relativních životů. Bohužel tuto relativitu žijeme často i my. Možná rádi zásadově říkáme ano nebo ne vůči druhým. Tam dokážeme být důslední a často až fanatičtí. Ale co my samotní?

Rozdělil bych dnes výzvu Ježíše Krista na dvě roviny, kdy jedna bez druhé nebude funkční.

První rovina je zásadovost vůči druhým, vůči společnosti. Dáváme najevo své postoje, přesvědčení a nesouhlasíme s tím, co nekonvenuje s naším pohledem.

Druhá rovina je zásadovost vůči sobě. Kdy by náš život měl odpovídat tomu, co chceme po druhých.

Ale ruku na srdce. Často je pro nás jednodušší chtít po druhých, aby přijali naše ano nebo ne. Horší už to je s námi. Vezměme si klasický příklad, jak posuzujeme druhé. Vidíme i tu nejmenší skvrnu, vidíme i to nejmenší zaškobrtnutí. Křičíme, ukazujeme prstem a hodnotíme. Sami ale máme o sobě lepší představu.

Pokud se naše důslednost vůči druhým a vůči sobě nebude shodovat, tak nikdy nenaplníme slova Ježíšova. Jestli jsi přísný vůči druhým a laskavým vůči sobě, tak ses moc nezdokonalil.

Zkusme se vždy, když chceme po našem okolí přijetí našich ano nebo ne, zamyslet nad sebou, jak je to v mém životě. Myslím, že pokud bude v těchto dvou rovinách rovnítko, tak budeme laskavější a možná poznáme Kristova slova z jiného pohledu. Pohledu ne psaného slova, ale Krista v životě každého z nás. Ne relativního, ale skutečného. Amen.

                                                                                                           Správně věří, kdo svou víru nepopírá tím, co dělá.

                                                                                                                                                                       (sv. Řehoř Veliký)