Myšlenka z nedělního kázání o 6. neděli velikonoční

Myšlenka z nedělního kázání o 6. neděli velikonoční

(J 14, 23-29)

Dnešní Boží slovo nám přináší velkou výzvu, být nositeli Kristova odkazu na tomto světě a proměňovat tento svět v Boží království. Jako výzbroj jsme dostali Ducha pravdy, Ducha sv. Ale pohleďme do svých srdcí a životů, zda jsme těmi nositeli Krista do tohoto světa. Avšak ne mečem a ohněm (jak bývalo v církvi v minulosti zvykem), ale láskou a Duchem.

Když vyjdeme na ulici a zeptáme se křesťanů, jak žijí své křesťanství v tomto světě, tak dostaneme velmi často odpověď: " Plním si své závazky, chodím každou neděli do kostela."

Drazí přátelé, ale co dál... To chození do kostela je dost málo. Křesťan má přetvářet tento svět a zúrodňovat Boží vinici. Proto musí nést Krista i do všedních dnů.

Mnoho z nás si uvědomují svou malost, nedostatek znalostí nebo málo sebedůvěry, protože nejsme profesionály - kazateli, ale lidmi pracujícími ve všednosti tohoto světa.

Proto vznikají dotazy typu: " Proč Bůh, když je všemohoucí, neudělá z vrahů charitativní pracovníky, z lenochů lidi aktivní, ze zlodějů poctivce, z násilníků lidi pokojné?" Proč? Protože Bůh stvořil člověka k obrazu svému, tedy, když je Bůh svobodný, tak je svobodný i člověk - má svou vůli a má svou svobodu. A Duch sv. dává člověku sílu, ale není loutkoherec a manipulátor. Je to jen na nás, jak se rozhodneme. Dobro - zlo. Proto možná si Bůh - Kristus symbolicky vyvolil rybáře bez "akademických" titulů za své učedníky, aby žádný člověk nebyl odsunut od díla Božího, od budování Božího království. Každý z nás má co dát a přinést tomuto světu!

Přidám malý příběh z knihy Příběhy pro potěchu duše Bruna Ferrera s názvem Míň než nic:

Jednou se zeptala sýkorka holubice: "Kolik váží jedna vločka sněhu?" "Míň než nic," odpověděla holubice.

Sýkorka tedy vyprávěla holubici svůj příběh:

"Odpočívala jsem na větvi borovice a začalo sněžit. Ne nějaká bouře, to ne, vločky se lehounce snášely na větev, pěkně pomaloučku. Protože jsem neměla co dělat, začala jsem počítat vločky, které dopadly na mou větev. Spadlo jich 3 751 952. Když pomalu a lehoulince dopadla ta, při které jsem došla k číslu 3 751 953, která vážila míň než nic, jak jsi řekla - větev praskla..."

Sýkorka dovyprávěla a uletěla pryč. Holubice, která od dob Noemových představuje symbol míru, se na chvíli zamyslela a pak vyslovila svou myšlenku: "Možná že chybí jen jeden člověk, aby na světě zavládl mír..."

Tento příběh úzce souvisí s Kristovou výzvou. Možná jsi Ty nebo já tou poslední vločkou, která může zlomit zlo v tomto světě. Možná jsi Ty nebo já tím člověkem, který může změnit tento svět, zarazit zlobu a nenávist. Dát život Božímu království na tomto světě, bez meče a ohně, bez prázdných slov, ale svým životem v Duchu a pravdě. Amen.