Myšlenka z nedělního kázání o Květné neděli

Myšlenka z nedělního kázání o Květné neděli

(Lk 19, 28-40; Iz 50, 4-7; Žl 31; Flp 2,5-11; Lk 22,14-23,56)

Drazí přátelé, Pašije, to není jen líčení utrpení Ježíšova a toho, co udělali lidé Božímu Synu. Je to hlavně příběh o nás samotných. Je to příběh lidstva. Je to příběh našich životů a rozhodnutí, kým jsem a kým budu.

Kdo z nás se pozná v Petrovi, který se okázale hlásí k Ježíšovi, když byl Boží Syn na vrcholu své popularity, ale dnes se zapřísahá, že není Jeho učedník? Kdo z nás se pozná v Pilátovi, který si alibisticky myje ruce a chce za každou cenu zůstat neutrálním? Kdo z nás se pozná v lidském komparsu tohoto dramatu, který jde všude tam, kde je něco zajímavého? A kdo z nás se pozná v katech, kteří nezapomenou plivnout a udeřit, když mají před sebou tak slabou a zraněnou oběť?

Drazí přátelé, ale nyní se na chvíli ve svém zamyšlení vraťme k postavám Petra a Jidáše. Oba Krista zradili a oba zapřeli vše to dobré, co jim bylo učiněno. Oba zapřeli všechno, co s ním zažili. Proč je tedy jejich budoucnost tak odlišná? Proč se Petr stává oporou a světlem křesťanů a proč se Jidáš stává sebevrahem?

Petr nejen litoval své slabosti, nedůvěry a zrady, ale vrací se mezi apoštoly a hledá odpuštění. Uvěřil v Boha milosrdného a odpouštějícího. Uvěřil, že může i přes svou vinu najít znovu cestu k Bohu, Ježíši Kristu. Uvěřil v to, že znovu mohou být přáteli. A Ježíš Petrovi odpouští a nic mu nevyčítá, ale tiše se ho jen ptá: "Petře, miluješ mě?"

Jidáš možná litoval, ale nevrátil se k Ježíši. Nedokázal pohledět do očí Božího Syna a znovu uvěřit v milosrdenství a lásku, kterou prožíval na cestě s Ježíšem. Vyznal sice svou vinu před veleradou, ale nikdo z nich mu nemohl a ani nechtěl odpustit. Jidáš říká: "Zradil jsem spravedlivého!" Kdo ho ale v tu chvíli poslouchá? Vždyť vše proběhlo podle jejich plánu. Jidáš nedokázal uvěřit v Boha milosrdného a odpouštějícího. Nedokázal porazit své já. Zůstává jen těch třicet stříbrných mincí...

Toto velké drama světa se hraje a bude se hrát do konce věků. Avšak tvoje i má úloha v něm může být jen jedna. Která to je a která to bude? Pro kterou se rozhodneš? Velikonoce jsou jaro v duši každého člověka. Přeji nám všem, abychom s Petrem znovu uslyšeli Ježíšova slova lásky a odpuštění. Přeji nám všem, abychom si v příběhu spásy světa nalezli ve svých životech roli - životní cestu, která neskončí smrtí, ale vede k věčnému životu. Amen.

                                                                                                                                          Součástí pravého pokání je vždy usmíření.

                                                                                                                                                                                  (P. Stanislav Krátký)