Myšlenka z nedělního kázání o Slavnosti Zjevení Páně

Myšlenka z nedělního kázání o Slavnosti Zjevení Páně


(Mt 2, 1-12)

Všednost prostupuje našimi životy. Sami jsme si všední, všední jsou nám lidé okolo nás. Často nečekáme od nastávajícího dne nic, jen všednost. Tedy to, co nás nemůže ničím překvapit, co nám nedá nic nového. To nás uspává a umrtvuje.

Dnes slavíme Slavnost Zjevení Páně. Ústředními postavami jsou mudrci z Východu, kteří se vydali na dlouhou cestu za Betlémskou hvězdou. Vydali se na cestu, kdy nešetřili časem, prostředky, svou energií, aby došli tam, kde naleznou Spasitele.

Myslím, že bychom si dnes měli zodpovědět důležitou věc našeho života. Nejsou tito mudrcové pro nás příkladem, abychom se i my dokázali odpoutat od všední nečinnosti a vydat se na cestu? Nemohli bychom i my rozrazit ty brány vězení všednosti a vydat se za Betlémskou hvězdou? Ta nás povede po cestě k novému člověku. Ve světle Betlémské hvězdy nalezneme znovu sami sebe, nalezneme znovu lidi okolo nás a hlavně nalezneme cíl našeho života - Spasitele. A především vyjdeme na cestu, která někam vede.

Nezůstávejme stát, vyjděme. Nešetřeme své síly. Ta cesta totiž stojí za to. Vede k životu. A to není málo. Amen.