Myšlenka z nedělního kázání o svátku Uvedení Páně do Chrámu

Myšlenka z nedělního kázání o svátku Uvedení Páně do Chrámu

(Mal 3,1 - 4, Žl 24, Žid 2, 14-18, Lk 2, 22 – 40)

Drazí přátelé, tento den je připomínkou události v životě Ježíše Krista, který byl jako malé dítě Pannou Marií a sv. Josefem podle židovské tradice přinesen do jeruzalémského chrámu a symbolicky představen Bohu. Podle Mojžíšova zákona se toto dělo spolu s tzv. očišťováním každé rodičky po 40 dnech po porodu. To vše na paměť východu Izraelitů z Egypta do zaslíbené země.

V křesťanské tradici již od 10. století je tento svátek provázen zvykem žehnání svící. Tzv. hromničky si lidé zapalovali v bezprostředním nebezpečí bouří a nepřízně počasí.

Dnes křesťané vcházejí do chrámu se zapálenými svícemi. Svíce z vánočního stromku jakoby se přestěhovaly do rukou lidí. A možná bychom si měli připomenout ten nejhlubší smysl dnešního svátku. V evangeliu čteme o reakci Simeona a Anny na setkání s Ježíšem. Oni v něm poznali Spasitele světa a Světlo, které prozáří tento svět. Svátek má tedy symbolicky zprostředkovat setkání každého věřícího s Kristem.

Každý z nás si asi vzpomene na chvíle, kdy byla tma a naše fantazie si vytvářela ty nejpříšernější obrazy, kterých jsme se báli. Ve chvíli, kdy se rozsvítilo světlo, tak jsme byli svobodní a náš strach zmizel. Byla to přirozená reakce na to, že naše smysly byly otupeny a neznámé nás děsilo. Vzpomeňme i na to, že známé věci, cesty, prostředí, se ve tmě jakoby změní a my nepoznáváme to, co známe velmi důvěrně.

Ježíš Kristus je nazývám Světlem světa. Prozařuje každou temnotu osobní i všech lidí. Ale v dnešním světě je bohužel také mnoho falešných světel. Jistě známe fenomén v oblastech a městech, který je nazýván světelným smogem. To je jev, kdy přes umělé osvětlení není vidět nebe, hvězdy, měsíc. Možná jsme přesvědčeni, že jako lidé ovládáme všechny přírodní síly, ale stačí výpadek zdroje světla a i města se ocitnou ve tmě. Stejné je to i se světelným smogem duchovním. Jak často se spoléháme na lidské dovednosti, krásu kázání v kostelích, krásu církevních tradic, liturgie, dokonalost nauky a když vypadne lidsky vytvořený zdroj, ocitáme se ve tmě.

Myslím, že bychom si dnes měli uvědomit nejdůležitější poselství tohoto svátku. Ježíš Kristus je Světlo, které nehasne a prosvítí každou chvíli našich životů. Ježíš Kristus je Světlo, které je věčné a je tu stále s námi, abychom se nemuseli bát temnoty. Jen se od nás žádá jediné. Nezhasínejme toto Světlo ve svých srdcích a životech. Vždyť On přišel na tento svět pro každého z nás. Amen.

P. S. Nezapomínejme na to, že předáváním světla se plamen nezmenší. Jedna svíce může zapálit mnoho dalších, aniž ztrácí svou sílu. Stejné je to i u nás lidí. Když se snažíme být svící a vnášet světlo do temných koutů tohoto světa, jiným prospějeme a sami nic neztrácíme. Naopak mnoho získáváme. I když se nám může zdát, že naše světlo není tak jasné a dokonalé, věřme, že v Božích očích jsme velmi důležití. Neseme Světlo Kristovo a stáváme se součástí Toho, který prozářil temnotu tohoto světa.

                                                                                                                         Bůh se nikomu nevnucuje, ale nikoho se nevzdává.