Vzpomínka na Jana Zahradníčka

06.07.2019

Vzpomínka na Jana Zahradníčka

Nedaleko Velkého Meziříčí na Vysočině leží malebné místo Uhřínov. Rád postojím v tichu na hrobem básníka Jana Zahradníčka, který zde žil část svého života. Jen lehký vánek provívá korunami stromů v Balinském údolí a řeka v něm tiše bublá a živí svými pažemi zeleň v něm. V tom tichu jakoby letěly vzduchem verše velikého básníka, na něhož nyní vzpomeneme.

Jan Zahradníček se narodil 17.1.1905 v Mastníku u Třebíče. Studoval na gymnáziu v Třebíči a filozofické fakultě v Praze. Pracoval jako nakladatelský lektor, redaktor Akord revue, překladatel a básník. V roce 1951 byl odsouzen v nezákonném procesu, kde figuroval jako člen "protistátní skupiny." V roce 1952 je odsouzen k třinácti letům vězení. Trest si odpykával ve věznicích v Praze, Brně, Mírově a Leopoldově. V září 1956 byl propuštěn na krátkou "dovolenou", když jeho manželka a tři děti umíraly na otravu houbami. Jeho žena a syn přežili, dvě dcery byly již při jeho příchodu mrtvé. Teprve po amnestii v květnu 1960 se vrátil na svobodu, kde s rodinou žil v Uhřínově. Jeho zdraví bylo však následky věznění natolik podlomeno, že 7. října 1960 umírá. Až v roce 1966 byl Jan Zahradníček soudně rehabilitován a rozsudek byl zrušen.

Jeho dílo odráží jako zrcadlo životní dramata i chvíle radosti. Z jeho díla prýští bytostně naděje, víra a láska, kterou ani hrubá síla komunistického režimu nedokázala zlomit.

A nyní se společně můžeme vydat po cestě tvorby Jana Zahradníčka.

První sbírka Pokušení smrti (1930) je plná opojení a bolestných halucinací. Ještě zde ani netušíme budoucí strmý rozlet a široké obzory pozdějších veršů.

Trýzně posledních chvil člověka přetrvávají i v další knize Návrat (1931). Bolest a krása se spojují v jedno a dusí křídla světla a lásky. Jako výkřik osvobození lze chápat sbírku Jeřáby (1933). Tato sbírka je mezníkem v Zahradníčkově tvorbě. Opojení utrpením a bolestí je nahrazeno opojením ze svobody a života. V Jeřábech jakoby vzplál oheň a prosvětlil tmu. Harmonické uklidnění a nástup jistoty, pevných kontur světa a přijetí pokojného rytmu života přináší i další sbírka Žíznivé léto (1935). Vzepětí národa, nezdolnost a sílu v předvečer světové katastrofy odráží sbírka Pozdravení slunci (1937). V této době již verše Zahradníčkovy ukazují autorovu sílu a zralost, jakož i těžiště, které klade na křesťanskou víru. V hymnických Korouhvích (1940) svatí patronové národa přebírají záštitu a ochranu nad národem, který potřebuje mimořádnou milost a odvahu. Uprostřed války, jako ostrov uprostřed zmítajících se vod, vzniká kniha strhující milostné poezie Pod bičem milostným (1944), v níž básník objevuje nové výrazové formy, směřuje k prostotě slova a rytmicky uvolňuje své verše. Válečnou lyriku Zahradníček shrnul do sbírky Stará země (1946), z níž čiší nesmírná mravní velikost, láska k národu a strach o něj. K vrcholným částem tvorby patří bezesporu skladba Rouška Veroničina (1949). "Tolikrát myslels...nemožno...vrátím se.../ a zatím stanuls nemoha o krok zpět / pro přísnou stráž svého dechu / s nímž se už mísil / těžký dech budoucnosti." Jak můžeme cítit, nastupuje zde velký nadosobní rozměr tvorby Jana Zahradníčka. Z prožitků válečných let, z touhy zapomenout, z trosek, vyrůstají dvě veliké básnické skladby La Saletta (1947) a Znamení moci (1950). Zhroucení a krach všech jistot Zahradníčkových v nastupujících letech je vyvážen jedinou jistotou, jistotou Kříže. Je nemožné usoudit, jak by se vyvíjela další Zahradníčkova tvůrčí cesta. Ale jistě víme, že je to básník, který se dokázal vymanit z pokušení smrti, mesianismů bolesti a konce a vzepjal se k jasu, který přináší slunce, víra a naděje. I přesto, že tendence jeho života byla opačná. Dovolte mi zakončit tuto vzpomínku na Jana Zahradníčka, básníka a člověka, který po celý život kráčel s Bohem, jeho verši ze skladby La Saletta, které shrnují v několika slovech to, co prožil ve svém životě.

Abychom na všech stranách s královstvím Božím hraničili
První i poslední, co od smrti klíče máš

a hnáni k tobě strachem, jenž vábí, láskou, jež se třese

abychom na poušti nepřítomnosti slávy tvé

nezabloudili

ó Kriste

jak blížíš se mezi svícny

Cesto, po níž se rozběhnou

beránci s vlky

tam-


Starokatolická farnost v Jihlavě                                                Kostel Povýšení sv. Kříže, Křížová ul. 1, 586 01 Jihlava
Všechna práva vyhrazena 2018
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!