Vzpomínky na Olomouc

I. Morový sloup Nejsvětější Trojice

Jak tichá duše vroucí a vděčná

dokáže vypnout do výše nezměrné

díky Bohu i radost z žití.

Ještě zní ve staletích kročeje lidí,

kteří jsou jen popelem,

avšak tiché Te Deum,

zní jako pohádková clona,

skrze níž nelze prohlédnout očima.

Dominuje kříž,

ale to ruce člověka odnesly jej na Kalvárii,

to ruce sepjaly se do výše modlitby

a oči nás všech pozorují staletí,

která se protnou v našich dnech.

Pojď, zastav se, poutníku v čase,

a pohlédni vzhůru

na korouhev lásky a vděčnosti

sloupu morového.

IV. Kapucínský kostel Zvěstování P. M.

Bez věží a portálů,

bez nádhery a stříbřitého lesku,

tak osamělý v tichém rozjímání

a snivý ve svých tradicích chudoby, lásky.

Mírný pohled do očí tisíců bratří,

kteří snášeli přikázání Pána do srdcí svých

i kolemjdoucích.

Jako tisíce kamenů mozaiky byzantinské,

tak tisíce osudů vyslechly zdi chrámu chudých,

a sám vnořen do génia Stvořitele,

čeká každé ráno na úsvit,

by zazněl ten Magnificat na ranní slunce,

jež opře své paprsky nejdříve do tiché rozety kříže.

Tam čekával jsem na tebe.

VI. Pravoslavný kostel sv. Gorazda

Rezonující zvon krásy na Rusi

a neomezená vláda Bogorodice naší,

tam v mlžném oparu člověk se zasní

a ikonostas protne ovzduší silou modlitby.

Jak pevné jsou tvé zdi

a ještě silnější je víra,

jež jako orel vrhá se po lidských srdcích.

Zde čekával jsem na tebe,

v dálce šuměla řeka,

a jen ticho a prostor byli společníci našich dnů.

Tvrdé dlaně vystavěly tě na tomto místě,

tak vzdáleném od rodné země,

tak vzdálené od březových hájů,

ale vaše modlitby přenesou vás tam...

VIII. Školní ulice

Snad tisíckrát jsem prošel přes tebe

a nikdy nepoznal tu pravou tvář,

snad tisíckrát jsem vzhlédl vzhůru,

a tvé ticho jsem nezaslechl.

Snad tisíckrát jsem se vrátil zpět,

a vůli nikdy nenalezl,

snad tisíckrát jsem na tě pohlédl,

a krásu tvou jsem neobjevil.

XII. Klášter Hradisko

Krásné místo, v němž se snoubí

ladné křivky barokní krásy s poutavou silou řeky Moravy.

Nezměrné bohatství nevyváží sílu modlitby

a tichého strádání lidí v bílém oparu.

Krásné místo, v němž je ukryt poklad,

poklad dotyku nebe se zemí.

V zářivém ránu neseš tvář síly,

v poledním tichu zveš k milosrdenství,

ve spěchu odpoledním neseš tvář klidu,

večer vezme tvé srdce do dlaní

a spolu oddáte se rose a snění.

IX. Kostel P. M. Sněžné

Tak blízká, a přesto vzdálená,

tak uprostřed, a přesto si tě nevšímají,

byť lákáš nekonečností schodů do svých bran.

V záblescích ranních paprsků

a v tichém šumu chodců

jsi tak krásná a plná tajemství.

Nikdo nespočítá zákoutí

a nikdo nesečte tajemná srdce bolesti,

vždyť kam se utéci, než k Matce.

Nikde neslyšel jsem velebnější hlas varhan,

jejich krása se snoubí s hlasy nebeských chórů

a v zbožném zadumání vytvoří se svět,

který je a není,

který znamená žít i zemřít zároveň.

Resurrexit sicut dixit, alleluia.

                                                                                                    (Martin M. Čapka, Ze sbírky Olomouc)