Až budu umírat (poezie)

Až budu umírat

a sen se stane skutečností,

tehdy zastavím se

a pohlédnu zpět.

Nevím, co budu mluvit,

nevím, co uvidím,

nevím, zda budu klesat či stoupat,

jen jediné mne snad neopustí

a opustí snad,

ten pocit viny za promarněný čas.

(Martin M. Čapka, 2004)