Myšlenka z nedělního kázání o 1. neděli adventní

Myšlenka z kázání o první neděli adventní

(Lk 21, 25-28. 34-36)

Scházíme se tady o první neděli adventní. Začíná doba, která pro mnohé lidi bude znamenat jen trhy a zběsilé předvánoční nákupy. Pojďme si společně uvědomit, že ta doba čekání a přicházení, doba Adventu, je o něčem větším a hlubším.

Stále více se objevuje frustrace člověka z neobvyklé dynamiky času, kdy už nedokážeme žít vedle sebe doma jako rodina, jako manželé, partneři, jako rodiče a děti. Míjíme se, ač jsme fyzicky vedle sebe.

A doba adventní je právě ta doba, která nás může zpomalit, abychom se dokázali podívat vedle sebe. Že vedle nás je člověk, který si zaslouží naši pozornost, který si zaslouží náš čas.

Přeji nám všem to krásné vybočení z denního spěchu, přeji nám všem to krásné znovuobjevení našich blízkých a v neposlední řadě radostné čekání na příchod Spasitele o Vánocích, který přinesl víru, naději a lásku tomuto světu.

Ale je jen na nás, jak s tím Jeho úžasným darem naložíme. Amen.