Myšlenka z nedělního kázání o 1. neděli postní

Myšlenka z nedělního kázání o 1. neděli postní

(Lk 4, 1 - 13)

V příbězích mého oblíbeného autora Bruna Ferrera v knize pod názvem Živá voda pro duši je krásný příběh.

Zapadlo slunce, když si chudý rolník sedl na zápraží a odpočíval po práci v parném dni. Kolem domu vedla cesta. Šel po ní cizí člověk a pomyslel si. "To bude nějaký lenoch, celý den tu vysedává a o práci ani nezavadí." O chvíli později tudy procházel jiný člověk a hlavou mu proběhlo: "To bude nějaký chlípník, který vyhlíží na zápraží děvčata a potom jim dělá nemravné návrhy." Potom se cestou ubíral třetí člověk a pomyslel si: "Ten muž asi celý den pracoval a teď si užívá zaslouženého odpočinku."

Jak málo víme o tom muži na zápraží. Ale dost jsme se dozvěděli o těch třech. První byl lenoch, druhý holkař a třetí byl pracovitý člověk.

Každý člověk, o kterém mluvíme nebo jej hodnotíme, nám nastavuje zrcadlo. Jak praví lidové přísloví: " Podle sebe soudím tebe."

Zkusme v této době postní, kdykoli posuzujeme druhé, zpytovat své svědomí, zda to, co se nám nelíbí na lidech okolo nás, nejsou náhodou ty naše skryté nedostatky a hříchy.

Berme své bližní jako zrcadlo, aby i tato doba postní byla pro nás možností udělat krok vpřed. Krok vpřed za naším Pánem a Spasitelem. Amen.