Myšlenka z nedělního kázání o 2. neděli postní

Myšlenka z nedělního kázání o 2. neděli postní

(Lk 9, 28b - 36)

Přátelé, dnes čteme v evangeliu: " Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se." Petra a jeho druhy však přemohl spánek.

Ten náš spánek je také často hluboký. Kristus nás někde dovede a my usínáme. Vezměme si třeba náš křest. Naše nastoupení na cestu spolu s Kristem. Jak jdeme po cestě za Kristem? Kolikrát nám stačí se hezky obléci v neděli a vyrazit na mši svatou. A máme splněno! Hurá! Jsme ukázkoví křesťané, ukázkoví představitelé morálky v našich domovinách. Skutečně?

Možná jdeme za bohem, kterého jsme si představili, ale je to ten skutečný Bůh? Ten skutečný Bůh je bohužel pro nás zahalený oblakem, jako v dnešním evangeliu. Tím oblakem může být úkol nebo poslání, které často ignorujeme. Tím oblakem může být odpuštění, pomoc nebo sebezapření. Tím oblakem může být skutek, který zachrání druhého člověka.

Ten oblak v dnešním evangeliu je velmi důležitý bod v naší cestě za Kristem.

"Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!"

Nebojme se proto "oblaků" povinností, pomoci, lásky nebo milosrdenství. Neboť za nimi uvidíme toho, kterého hledáme. Krista - cíl naší cesty. Jen až zdoláme oblak našeho poslání v tomto světě, uvidíme vyvoleného Syna. Amen.

Jestliže už nevěříš v Boha, ve kterého jsi kdysi věřil, je to náznak toho, že v tvé víře nebylo něco v pořádku. Měl by ses proto velmi snažit Boha lépe poznat.

(Lev Nikolajevič Tolstoj)