Myšlenka z nedělního kázání o 2. neděli v mezidobí, Svatby v Káně

Myšlenka z nedělního kázání o 2. neděli v mezidobí

(Jan 2, 1-12)

Jak mnoho času nám zabírá naše já. Já jsem myslel, já jsem přesvědčen, já...já...já...

Jednou v noci jakási omladina pořádala oslavu v nejbližší blízkosti našeho domu. Okolo desáté večer spustili bouřlivý ohňostroj. Opomíjím záměrně veřejnou vyhlášku obce o zákazu používání pyrotechniky mimo posledního dne v roce. Když jsem napomenul tuto společnost, tak velmi agresivně mi neustále opakoval nějaký chlapec větu: "Bylo to před desátou hodinou." Chlapec si myslí, když on slaví a nechodí spát před desátou hodinou v noci, tak to stejně dle jeho přesvědčení mají všichni lidé. Jenomže děti chodí spát dříve, nemocní a staří lidé chtějí mít klid a další lidé také nejsou zvědaví na chlapcovu oslavu.

A zde jsme u podstaty problému. Jen "já."

Marie, Matka Boží, v dnešním evangeliu si všímá problému na svatbě v Káně. Došlo víno. A to je na svatbě velmi vážný problém. Matka Boží požádá svého syna Ježíše, aby pomohl.

Ale dnes nechme trochu stranou zázrak proměnění vody ve víno. Marie si všimla. To je důležité poselství. Ona vnímá problémy druhých lidí, ona vidí to, co potřebují druzí lidé.

Myslím, že dnes můžeme vykročit s Marií na cestu "my", když uvidíme potřeby a tváře lidí okolo nás. Zkusme potlačit své "já" a vnímat lidi okolo nás. Jejich potřeby, jejich život, jejich životní prostor. Zkusme zaměřit svůj zrak do svého okolí a zapomeňme na zahledění do zrcadla, kde je jen já.

Potom nebudeme "jájínci" jako chlapec s ohňostrojem, ale budeme praví učedníci Krista. Učedníci Marie, která si všímá druhých.

Kéž se nám otevřou oči a dokážeme ostřeji vidět druhé a méně sami sebe. Amen.