Myšlenka z nedělního kázání o 21. neděli v mezidobí
Myšlenka z nedělního kázání o 21. neděli v mezidobí
(Iz 66,18-21; Žl 117; Žid 12,5-7.11-13; Lk 13, 22-30)
Někdo se ho zeptal: "Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?" Řekl jim na to: "Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci."
Jak často se nám zdá ta naše cesta životem přímočará a vedoucí k zaslíbenému cíli. Vždyť jdeme po stopách předků, máme jistotu v církevních předpisech, vede nás Marie, Duch sv., přece jsou naše stezky předem prošlapané. Věříme, že dojdeme tam, kde jsme přesvědčeni, že dojdeme. Máme svou pravdu, máme své cesty, máme své přesvědčení. Ale, promiňte, že se možná již opakuji. Zkusili jsme se rozhlédnout, zkusili jsme naslouchat?
Dveře do Kristova království mají těsné zárubně. Pokud "naše ramena víry" budou roztažena přesvědčením o svých pravdách a svých cestách, které jsme zdědili nebo nastudovali, tak bohužel neprojdeme. Stejně tak, jako když nevidíme žádnou pochybnost.
Kristus říká dále: "Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními."
Drazí přátelé, cesta za Kristem je cestou víry. Víry, která má chvíle neohroženosti Petrovy, váhavosti Tomáše, rozhodujících situací Pavla, nebo tiché lásky Jana. Cesta za Kristem má mnoho radostí, bolestí i zklamání. To je cesta, kterou však šel i náš Pán Ježíš Kristus.
Kdo z nás chce projít těsnými dveřmi, nebude zbaven rozhodnutí, pádů, chvil lásky i chvil nenávisti. V tom nám však nepomůže statika našich přesvědčení o své pravdě, ale dynamika hledání, ztrát a nacházení. Pokud náš život nepozná všechny dimenze Ježíšovy cesty víry, naděje a lásky, nemá šanci na průchod úzkými dveřmi.
Přeji nám všem, "úzká ramena víry." Přeji nám všem, aby naše cesta k životu s Kristem přesně kopírovala jeho stopy. I když padl, povstal. I když byl nenáviděn, miloval. I když ztrácel cestu, nalezl ji. Amen.
Víra je cesta, která má cíl.
(Blaise Pascal)