Myšlenka z nedělního kázání o 27. neděli v mezidobí
Myšlenka z nedělního kázání o 27. neděli v mezidobí
(Lk 17,5-10)
Apoštolové prosili Pána: "Dej nám více víry!"
Pán řekl: "Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!, poslechla by vás."
Co to vlastně víra je? Pro přesvědčené a nepřesvědčitelné je víra tradicí, dědictvím předků a přesvědčením o správné cestě, kterou nám někdo předal. Tzv. "kouzelné dědictví." Možná bychom mohli říci víra pověrčivá nebo víra zděděná.
Vyjděme však v našem zamyšlení pro nás naslouchající a hledající z latinské etymologie slova víra a věřit. Věřit se latinsky řekne credere. Toto slovo se skládá ze dvou slov. Cor - srdce a dare - dát. Tedy věřit či víra znamená dát své srdce někomu.
Pokud vnímáme svou cestu za Kristem jako dání svého srdce - víru, nemůžeme minout cíl. Tato víra nás spojuje s Tím, který nám pomůže překonávat překážky, prožívat radosti i bolesti, jít cestou, která někam vede. Tato víra nám pomůže přežít uprostřed zla a temnoty. Tato víra nám umožní získávat smysl, sílu, dary, které přetavíme ve prospěch tohoto světa i nás samotných.
Otočme si malinko dnešní slova Ježíše Krista v evangeliu. "Když se nasměruješ k Bohu a dáš Bohu ze sebe sama jen tolik, jako je hořčičné zrnko, jsi schopen změnit celý svět. Když dáš druhým ze sebe sama jen tolik, jako je hořčičné zrnko, jsi schopen dát se jim celý." Jen kousek tebe, tvého srdce darovaný Bohu nebo lidem, ale darovaný z celého srdce, dokáže otočit a měnit běh světa a i tvůj cíl cesty.
Apoštolové prosili Pána: "Dej nám více víry!" Chtěli vlastně něco, co měli nabídnout a dát sami. My však prosme: "Pane, dej nám sílu dát ze sebe, svého srdce, alespoň to hořčičné zrno nás samotných druhým a Tobě."
Jak těžké je však dát ze sebe to málo, malinko, hořčičné zrnko. Amen.
Raději bych dala život než svou víru.
(Matka Tereza z Kalkaty)