Myšlenka z nedělního kázání o 27. neděli v mezidobí
Myšlenka z nedělního kázání o 27. neděli v mezidobí
(Iz 5,1-7; Žl 80; Flp 4,6-9; Mt 21,33-43)
Kristus nás dnes zase upozorňuje na to, že máme neustále vnímat Boha jako toho, který je nám nablízku a dává nám vše – i svého Syna. Zase se dotýkáme základní záležitosti křesťana, a to víry.
Mnoho lidí řekne, že jsou věřící, ale toto jejich "věřící" zůstává jen v mysli a jakési představě. Akademické rovině. Připomeňme si, že někomu věřit znamená mu i důvěřovat. U Boha to znamená dvojnásob.
Možná nám pomůže jednoduchý příklad. Představme si, že visíme nad propastí a vší silou se držíme, abychom tam nespadli. Najednou se objeví člověk a řekne nám: "Podej mi ruku. Vytáhnu Tě." A nyní máme volbu. Buď toho člověka začneme lustrovat, zda je dost silný, zda mu můžu věřit, opravdu to zvládne? Nebo mu podám ruku a budu mu důvěřovat. Síly mi ubývají.
Tato volba důvěry nás provází po celý život. U Boha máme tu výhodu, že jej poznáváme v každé chvíli našeho života. Často se objeví a zase "zmizí." Směrodatné je to, zda jsme si toho všimli, nebo jsme to přisoudili náhodě. A otázka je: "Podám mu svou ruku a věřím mu, že ji zachytí a má dost síly mě zachránit od záhuby, pomoci mi na poslední chvíli a v každé chvíli?"
Bůh je v našem životě neustále s námi. To, že to nevnímáme je pouze naše nepozornost. Nevšimli jsme si Ho. Jeho ruka je stále napřažená, aby nám pomohla. Ale my si jí často nevšimneme.
Přeji nám všem otevřené oči, uši, srdce, abychom neminuli tu nastavenou ruku Boží k naší záchraně a s důvěrou ji zachytili neomylně a pevně. Boha nemusíme lustrovat, zda je dost silný nám pomoci. Stačí se podívat zpět a uvidíme jeho sílu a stálou přítomnost v našich životech.
Ježíš vypravoval svým učedníkům jednou podobenství, že těm, kteří uvěří v Toho, kterého svět zavrhl, dá největší dar – svou přítomnost, Boží království. Vám bude dáno a jiným odňato. Přeji nám všem, abychom byli těmi, kterým je dáno. Amen.
Ne každý hledá pravdu, ale pravda si každého najde.
(M. Horanský)