Myšlenka z nedělního kázání o 3. neděli adventní

Myšlenka z nedělního kázání o 3. neděli adventní

(Iz 35,1-10; Žl 146; Jk 5,7-10; Mt 11,2-11)

Každý den nám přináší spoustu úkolů, shonu a zaměstnání duše i těla. Z práce přijdeme (více z nás přijedeme) domů a znovu ta otázka: "Co udělat dřív?" Vidím to v práci, když nastává čas blížící se Vánocům, tak se úkoly "shora" jen valí. Jak říká jeden můj kamarád vrcholný firemní manažer: "Lidem nesmíš dát klid, musíš je udržovat v poklusu, pořád i o Vánocích." Když jsem se ho hloupě zeptal: "Co budeš dělat s kulhavým a unaveným koněm?" Nepřišla žádná odpověď, ani ta, kterou jsem očekával, že lidí je dost. Asi ví, že těch "tažných koní" je všude jako šafránu.

Drazí přátelé, ale je doba Adventní, kdy bychom se měli ztišit a zklidnit. Samozřejmě, vrtochy vrcholných manažerů nezkrotíme, ale zkusme se zamyslet nad tím, co je důležité.

Naši nejbližší touží po naší přítomnosti, naši nejbližší nás chtějí celé, naši nejbližší nám přece musí stát za to, abychom nechali úkoly a stres všedního dne přede dveřmi našich domovů a doma byli těmi, kteří mají čas jen pro ně. Ale to není věcí veličiny času nebo místa, ale vnitřního nastavení. Být zde pro Tebe, pro vás. Tuto vnitřní svobodu - rozhodnutí pro nejbližší nám nemůže vzít nikdo.

Zkusme v této době, kterou nám nabízí přicházející Spasitel, vnitřně ztišit všechna volání a stres všedního dne a nastavit se na "vlnu" těch nejbližších. Uslyšíme volání po lásce, času a třeba jen pohlazení. Buďme tam, kde je nás potřeba a kam patříme. Amen.

                                                          "Stále naříkáme, že máme málo času, ale žijeme tak, jako bychom ho měli nazbyt."

                                                                                                                                                                                                         (Seneca)