Myšlenka z nedělního kázání o 4. neděli postní

Myšlenka z nedělního kázání o 4. neděli postní

(Lk 15, 1-3. 11-32)

Myslím, že dnešní evangelium o marnotratném synu jsme ve svém životě slyšeli již mnohokrát. Považuji jej za nejkrásnější podobenství ze všech, které Ježíš pronesl. Na závěr dnešního kázání vám řeknu proč.

Podobenství má tři roviny, tři postavy. Otce, staršího syna a toho nejznámějšího mladšího syna. Každý se v dané situaci nějak projeví.

Otec - otevírá náruč, odpouští, přijímá, miluje a nevzpomíná na pokleslý život vracejícího se syna.

Marnotratný syn - prosí o odpuštění, lituje, vrací se a znovu objevuje ztracené svou vinou.

Starší syn - nechápe otce, odsuzuje mladšího bratra, chce spravedlnost.

A teď otázka pro každého z nás: "V které postavě dnešního podobenství se poznáváme?"

Jak snadné by bylo vystřelit odpověď: "Přece postava marnotratného syna." Opravdu?

Zde se vrátím k počátku dnešní myšlenky. Považuji toto podobenství za nejkrásnější, protože je o lásce, poznání a nové cestě. Považuji jej za nejkrásnější, protože úžasně vypovídá o univerzalitě Ježíšových podobenství. Ta univerzalita spočívá v tom, že my nejsme identičtí pouze s jedinou postavou příběhu (jak se často mylně domníváme), ale ve fázích a situacích svého života kopírujeme všechny postavy. O nás je celý příběh.

Zkusme se nyní zamyslet. Nebyli jsme v roli otce, který odpustí, přijme a zapomene? Nebyli jsme v roli staršího syna, který nechápe a odsoudí? Nebyli jsme v roli marnotratného syna, který lituje a vrací se?

Zkusme ve světle dnešního podobenství začít vnímat Ježíšovy příběhy z pohledu všech zúčastněných postav. Dejme svůj život do perspektiv různých pohledů a životních příběhů. Možná se posuneme dál na cestě za Kristem. Možná i více pochopíme druhé. Amen.

Naše dokonalost je v tom, že si uvědomujeme svou nedokonalost.

(sv. Augustin)