Myšlenka z nedělního kázání o 6. neděli v mezidobí

Myšlenka z nedělního kázání o 6. neděli v mezidobí

(Jer 17,5-10; Žl 1; 1 Kor 15,12-20; Lk 6, 17-26)

Drazí přátelé, v dnešním evangeliu zaznívají slova Ježíšova, která jako by převracela náš svět naruby. Zaznívají slova, která nejsme lidským způsobem pochopit. Ježíš říká: "Běda vám, kteří jste sytí, spokojení a radostní." Vždyť přece člověk má právo na štěstí, na nasycení, na trochu těch peněz na život, na přátele, na klidný a vyvážený život. Proč vlastně Ježíš dnes to přirozené převrací do roviny, kterou nejsme schopni pochopit? Copak Bůh nechce, abychom se měli dobře zde na zemi? Je Bůh tyran, který si přeje naši zkázu a neštěstí?

Jistě nikdo z nás, kteří jsme poznali lásku Boží ve svých životech, nepodezřívá Ježíše z takové zvrácenosti. Že by nepřál člověku prožít šťastný život. Že by Bůh chtěl to, abychom svůj život prožili ve vězení, byli chudí, strádali hlady a museli pozemský život prožít v nouzi a strádání. Dobře víme, že Ježíš přišel každému z nás hlásat radostnou zvěst, a ne zvěst děsivou a jdoucí proti šťastnému prožití života na tomto světě.

Ježíš neodsuzuje radost z darů této země, přírody a z darů života. Co tedy Ježíš odsuzuje a co chválí?

V prvé řadě si musíme uvědomit, že Ježíš přišel hlásat Boží království a ukázat jeho hodnotu. Kdo najde Boží království, i kdyby byl chudý, hladový a utýraný, je blahoslavený a šťastný. Ne proto, že je chudý, hladový a utýraný, ale i přestože prožívá tyto strázně života, může být šťastný - jestliže hledal Boží království. A naopak. Kdo Boží království nehledá, protože je bohatý a vystačí si s majetkem a postavením v tomto světě, nemusí být šťastný a nasycený. Kdo nehladoví po Božím království je hladový, i když je nasycený nebo bohatý.

My všichni jsme v pokušení falešné jistoty tohoto světa. Když máme majetek, štěstí, radost, tak nic a nikoho nepotřebujeme. Jen si připomeňme bolavou zkušenost lidstva. Devatenácté století lidského věku vedlo k přesvědčení, že v práci a vědě je naše vykoupení. Člověk a lidství je posouváno na vedlejší kolej. Dvacáté a jedenadvacáté století přísahalo na vědeckotechnickou revoluci, plány a výkony. Všichni jsme stále v pokušení, že se musíme štvát za výdělkem, výrobou, čísly a téměř chceme měnit přírodní a kosmické zákony. Ale samo o sobě to nestačí. Nestačí to k tomu, aby tento svět byl lidštějším a lepším. Hledat Boha a Jeho království spravedlnosti, lásky a pokoje, to je naše největší životní úloha. To učiní člověka člověkem. To učiní člověka spolutvůrcem Božího království, které se rodí dnes a nyní.

Ježíš nepohrdá světem a darem života. Nejde mu o trýznění člověka. Jde mu o správnou rovnováhu hodnot. Jde mu o to, aby každý člověk využíval svých darů a života k dobrému. Aby každý člověk všechno, co má využil k růstu lásky v tomto světě. To je to pravé budování Božího království. To je to blahoslavenství, které mění zlo v dobro. Boží království je blíž, než si myslíme. Je v každém z nás a Jeho růst záleží i na nás samotných. Amen.

Umělče, ty pokračuješ v tom, co Bůh začal! Proto se snaž rozmnožovat ne díla lidských rukou, ale věčné výtvory rukou Božích!

                                                                                                                                                                                    (Leonardo da Vinci)