Myšlenka z nedělního kázání o Květné neděli

Myšlenka z nedělního kázání o Květné neděli

(Lk 22, 14-23,56)

Květná neděle má jakoby dvojí tvář. Průvodem s ratolestmi na počátku liturgie si připomínáme radostný okamžik, kdy za Kristem kráčí zástupy plné jásotu, mávají ratolestmi, prostírají mu na cestu pláště a volají: "Hosana, Synu Davidovu." Zdá se, že Ježíš už zvítězil. Ale pak čteme pašije. A z jejich líčení vidíme, jak jsou nálady zástupů vrtkavé. V ústech mnohých se během několika dní "Hosana" změní v "Ukřižuj".

Ano, my už to víme: Vítězství je blízko, ale docela jiné, než si představovali rozjásaní lidé.

Dnes na Květnou neděli si připomínáme triumf okázalý, světský, který je však pomíjivý.

A příští neděli si připomínáme ten druhý triumf, který připravil Bůh - vítězství nad hříchem a smrtí. Tento triumf je však tak nenápadný, že se děje beze svědků, v noci. Je vystaven pochybnostem od první chvíle až po dnešní dny. Nikdo není žádným vnějším důkazem nucen uvěřit, že šlo o skutečnost. Avšak ti, kteří věří, že Kristův příběh nekončí zapečetěním náhrobního kamene, v tomto druhém, tichém vítězství vidí něco, co se netýká jen Krista, nýbrž co je rozhodující bitvou ve válce dobra a zla v nás samotných i v tomto světě. A mezi těmito dvěma nedělemi se otvírají nejvnitřnější otázky naší víry. Je to příběh, který se uchází o naši víru. Je to příběh nás samotných, našich životů.

Jak často se zahledíme na ty pláště, jásot, palmové listy a upíráme své oči k zemi. Jak často si užíváme lidské ovace. Ale zkusme si i dnes uvědomit, že naše budoucnost se píše v tichu, našich srdcích a každé vteřině našich životů.

Zkusme o letošních Velikonocích pozvednout svůj zrak vzhůru a vložit svůj životní příběh do příběhu našeho Spasitele. Zamysleme se pozorně nad každou postavou dnešních Pašijí. Kristus, Petr, Pilát, Veronika, setník, Josef z Arimatie...

Teprve až budeš srozuměn s tím, že lidským způsobem nic nepochopíš a nedokážeš, staneš se opravdovým věřícím. M. Quist