Vzpomínka

07.05.2021

Vzpomínka

Jako malého kluka mě hodně mrzelo, že nemám dědu jako jiné děti. Doma jsem viděl fotografie, vyznamenání i válečný kříž udělený prezidentem republiky za zásluhy o obranu republiky štáb. kpt. Josefu Čapkovi (In memoriam), ale byly to pro mě jen neosobní věci. Více mne zajímala jiná věc. Často jsem se ptal, co je v té malé krabičce (cca 20x10 cm), kterou měl doma můj táta. Jak mi bylo vysvětleno, v té krabičce je trochu popela z mého dědy, který zahynul v koncentračním táboře Mauthausen 10. 4. 1945. Časem mne zaujala i jiná skutečnost, že zemřel už v dubnu, ale pohřeb měl až v říjnu. Bohužel byl součástí obětí jednoho z posledních transportů a němečtí nacisté už neměli tak "geniální" administrativu a byl po svém umučení nezvěstný. Rodina se s dědou rozloučila bez těla jen po potvrzení jeho smrti. Vůbec nevíme, zda ta trocha popela obsahuje alespoň "kousek" dědy. Je to popel z obětí posledního transportu. Nyní je uložen děda a asi stovky dalších (v krabičce cca 20x10 cm) v naší rodinné hrobce. Babička taktéž zemřela předčasně před mým narozením na následky krutého mučení při výsleších německého gestapa, které podlomily její zdravotní stav.

Proč tyto řádky píšu zrovna v těchto dnech, kdy 8. 5. vzpomínáme na Vítězství a konec Druhé světové války?

Prosím vzpomeňme na všechny ty bezejmenné, statečné i ustrašené oběti lidské zloby, nenávisti a smrtelné touhy po moci. Mysleme na všechny lidské tragédie, které nekončily smrtí, ale žily dál v lidských rodech. Mysleme na to, že lidská zloba rozdmýchává i dnes další konflikty, které svým rozsahem nejsou snad tak velké, ale stejně bolestné a zhoubné.

A prosím všechny ty "myslitele", kteří počítají oběti a rozlišují národnosti, zásluhy, míry zásluh a velkohubě rozdělují a vnášejí nová rozdělení, aby konečně ztichli a pomodlili se. Čeho jsme se ani prstem nedotkli, nemůžeme úplně pochopit. Zkusme však svými životy podpořit usmíření a odpuštění i za ty, kteří již nejsou mezi námi.

Všichni bezejmenní hrdinové, oběti a utrpením postižení bratři a sestry, díky nimž dnes můžeme žít, a již nejste mezi námi, odpočívejte v pokoji. R. I. P.

                                                                                                                                 P. Martin