Zmrtvýchvstání

Zmrtvýchvstání

Ty zlomil jsi pouta smrti

a tíhu, kterou život na nás nakládá.

Věřit nestačí,

to je jen malá náplast na Tvé rány po hřebech.

Podej mi ruku

a vlož ji do mých ran.

A krev spojí se s tím,

co vidíš kolem sebe.

Slunce vychází

a záře proniká všude,

kde jsi byl,

 i kde budeš.

Smutek zahoď

a raduj se nad údělem ticha a samoty.

Vždyť i zde vychází slunce

a v nekonečné touze ti dá pít z nápoje,

který nepřestane stravovat

a vyvolávat touhu.

Vítr v korunách stromů

Jako závoj halí nás

a vnitřní nepokoj se kloubí s čechráním korun stromů.

Závoj podzimu nedá nám spát,

a nekonečná touha po růstu je jako zanícená rána.

Vítr prohání se ve vašich korunách

a noc splývá s dnem.

Slyším váš hlas

a vyprávění,

které neukončí tuto noc.

Ve vašich korunách je ukryt život tisíců lidí,

kteří pohlédli na vaši vrásčitou kůru.

Vítr čechrá vaše koruny

a víra v lepší svět

je vepsána do letokruhů vašich těl.

Tma a chlad

Kráčel jsem polem zoraným

a ticho křičelo jako nikdy.

Kráčel jsem loukou podzimní

a tráva skláněla se k zemi.

Jen vítr sílil a nedal nám odpočinku,

abychom si mohli říct slova plná lásky.

Začínám vnímat chlad.

A nekonečnost,

kterou jsme si slíbili,

se mění na hráze s koncem.

Vidím zlomený kmen stromu

a v zrcadle se odráží ten tenký proutek plný života.

Vím, že vyjdeš

a osvětlíš nám cestu,

Světlo,

které nezhasneš v nocích větrných.

                                                                              (Ze sbírky Prosba o naději, 2021, Martin M. Čapka)